Čínský drak zatím na vysněnou kořist v Česku nedosáhl

David Tramba, Dotyk Byznys, 4. dubna 2016

Čínský kapitál proniká stále více do české ekonomiky, na velký úlovek typu Unipetrolu si však musí ještě počkat. Při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga se skupině CEFC podařilo získat poloviční podíl v J&T Bance, strojírny ŽĎAS, prodejce zájezdů Invia a pražský fotbalový stadion Eden. Ve stopách CEFC přicházejí na nákupy do Česka i další investoři.

Je bezpečné mít peníze v bance ovládané Číňany? To je otázka, která možná trochu vyděsí mnohé klienty J&T Banky. Finanční ústav zaměřený na bohatou klientelu, dlouhodobě ovládaný slovenskými miliardáři Ivanem Jakabovičem a Jozefem Tkáčem, totiž bude brzy z poloviny kontrolován čínským investorem.

drak

Čínská podnikatelská skupina CEFC, jejíž pražskou pobočku řídí bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík spolu s bývalou šéfkou České pošty Marcelou Hrdou, totiž ve středu 30. března podepsala dohodu, díky které navýší svůj podíl v mateřské J&T Finance Group z necelé desetiny na rovných 50 procent.

Loni zahájené čínské akviziční tažení po českých zemích tedy značně nabralo na intenzitě. Jen ovládnutí poloviny J&T Banky vyjde CEFC celkem na 26,5 miliardy korun. Další miliardy korun pak vydá – často společně s dalším čínským partnerem – za žďárské železárny ŽĎAS, prodejce zájezdů Invia.cz a majoritu v pražském fotbalovém stadionu Eden.

Zatím se hraje jen o vliv

Aktuální nákupy navazují na první vlnu transakcí, které CEFC podepsala na podzim loňského roku. V té době si pořídili značně nesourodou směs aktiv zahrnující fotbalový klub Slavia Praha, majoritu v Pivovarech Lobkowicz, menšinové podíly ve vydavatelství Empresa Media a leteckém dopravci Travel Service i několik honosných paláců v centru Prahy.

„Osobně si myslím, že se jedná o první vlnu investic, které nebude nikdo hodnotit ekonomicky, ale spíše vlivově. Po jejich provedení by měla následovat další vlna, která bude hodnocena ekonomicky a strategicky,“ domnívá se šéf Česko-čínského podnikatelského fóra (CCEF) Tomáš Hülle.


Druhá vlna čínských nákupů v ČR

Přehled firemních odkupů podepsaných ve středu 30. března na česko-čínském fóru v Praze na Žofíně

CEFC navýší svůj podíl v J&T Finance Group z původních 9,9 na 50 procent, což vychází na 840 milionů eur (22,7 miliardy korun). Zbylých 50 procent si ponechají Ivan Jakabovič a Jozef Tkáč.

CEFC kupuje od investiční skupiny Rockaway Capital vedené Jakubem Havrlantem 90procentní podíl v prodejci zájezdů Invia.cz. Jedná se o obchod za 2,3 miliardy korun.

CEFC spolu s Hengfeng Bank kupují za 1,95 miliardy korun české podniky ŽĎAS a TS Plzeň. Původním vlastníkem byla slovenská skupina Železiarne Podbrezová byznysmena Vladimíra Sotáka.

Beijing Municipal Road and Bridge Group s CEFC odkoupí 70procentní podíl v pražském fotbalovém stadionu Eden a postaví zde Národní fotbalový stadion. Celkem se jedná o projekt za 1,35 miliardy korun.

Yihai Group investuje přes čtvrt miliardy korun do revitalizace nevyužitých lázeňských budov ve Františkových Lázních.


Mimo záznam lze často zaslechnout názor, že Číňané poněkud naivně skupují firemní „ležáky“, o něž nemá nikdo z dobře informovaných domácích byzysmenů zájem. A pokud soutěží s dalšími zájemci, jako tomu bylo v případě podniku ŽĎAS, tak podávají vyšší cenové nabídky.

Tomáš Hülle je podobného názoru. „Mám pocit, že nakupují za příliš vysoké peníze projekty, které jsou veřejně známé a z různých důvodů pro lokální podnikatele nezajímavé,“ uvedl Hülle pro Dotyk Byznys.

Svou roli v nákupní smršti má bezesporu jak pročínská politika prezidenta Miloše Zemana, tak i dlouhodobé pracovní nasazení šéfa česko-čínské obchodní komory Jaroslava Tvrdíka. V prostředí byznysu však převažuje názor, že Číňané mají rostoucí obavy z vývoje tamní ekonomiky a snaží se převést část volného kapitálu do stabilizovaných evropských zemí. To je prý hlavní důvod, proč nakupují rychle a zdánlivě bezhlavě.

Logiku by měla koupě Unipetrolu

Na první pohled totiž nemá postup čínského investora příliš logiku. CEFC China Energy Company, jak zní celý název holdingu se sídlem Šanghaji, se orientuje na hlavně oblast ropného průmyslu, petrochemie a plynárenství, v menší míře také na bankovní či jiné finanční služby.

Zaměření CEFC na ropný byznys dokládá i transakce z prosince loňského roku, kdy Číňané koupili od kazachstánského státního holdingu KazMunayGaz 51procentní podíl v jeho zahraniční divizi. Pod ni spadá rumunská ropná rafinerie s kapacitou pět milionů tun ročně a zhruba tisícovka čerpacích stanic v různých evropských zemích.

Logickým terčem zájmu čínské skupiny by tedy měl být jediný zpracovatel ropy v Česku, holding Unipetrol, případně státem vlastněný distributor paliv Čepro. Tady však Číňané mají prozatím smůlu – jmenované firmy nejsou na prodej.

Do první zmíněné firmy proniknou šanghajští investoři aspoň nepřímo. Skupina investorů navázaná na skupinu J&T skoupila v minulých letech téměř čtvrtinu akcií Unipetrolu. Jistý vliv v českém rafinerském byznysu by tak CEFC získat mohla.


Profil skupiny CEFC

Založil ji v roce 2002 byznysmen Jie Ťien-ming, který dodnes zůstává nejvyšším manažerem skupiny. Funkci prezidenta CEFC má Čchen Čchiou-tchu.

Podle posledních známých čísel z roku 2014 vykázala tržby 34,7 miliardy dolarů (830 miliard korun), zisk 561 milionů a výši aktiv 8,4 miliardy dolarů.

CEFC se zaměřuje hlavně na trh s ropou, plynem a petrochemickými produkty. Aktivně chce vstoupit do těžebních projektů v Rusku a africkém Čadu.

Vlastnická struktura CEFC je značně nepřehledná, podle analýzy serveru Hlídacípes.org zde většinu drží dvě neprůhledné firmy; pětiprocentní podíl vlastní Jie Ťien-ming.


Žádným tajemstvím není v prostředí byznysu ani zájem CEFC proniknout do Energetického a průmyslového holdingu (EPH), případně některé jeho části. Třetinový akcionář a šéf EPH Daniel Křetínský sice hledá nové investory, ale Číňany do „své“ firemní skupiny nechce vpustit. „Každopádně můžeme vyloučit, že by oním strategickým investorem byla CEFC nebo jiná čínská entita,“ uvedl již v lednu mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Už i Číňané jdou do daňových rájů

Nárůst čínských investic v Česku je realitou, kterou potvrzuje aktuální studie analytické firmy Bisnode. Podíl čínských vlastníků na základním kapitálu českých firem během loňského roku vzrostl více než dvojnásobně – z 2,77 na 5,83 miliardy korun. Značný podíl na tom měla skupina CEFC a její nákupy podílů v J&T Bance, Pivovarech Lobkowicz i fotbalové Slavii.

Skutečný rozsah čínských aktivit na tuzemském trhu je však větší. Část firem totiž Číňané ovládají nepřímo prostřednictvím firem registrovaných v daňových a legislativních rájích typu Lucemburska a Kypru. Platí to v případě výrobce autodílů SaarGummi Czech, brněnské továrny na plynové turbiny Ekol a nově i provozovatele solárních elektráren Energy 21.

Právě Energy 21 je důkazem, že velké obchody je možné uzavírat i bez požehnání prezidentů obou zemí. Fond China CEE Investment v lednu odkoupil Energy 21 od původního vlastníka, investiční skupiny Mid Europa Partners. Dostal se tím k portfoliu fotovoltaických elektráren v Česku o celkovém výkonu 61 megawattů. Kupní cena nebyla zveřejněna, jednalo se však řádově o miliardy korun.

Nejsme až moc servilní?

Názory na čínskou expanzi v tuzemském byznysu se různí. Někteří z toho mají viditelnou radost. „Jestliže jsem odhadoval, že objem čínských investic v tomto roce bude 45 milard korun, hluboce jsem se zmýlil. Je to jen na tento rok 95 miliard, ale samozřejmě, že investice jdou i opačným směrem,“ prohlásil v minulém týdnu prezident Miloš Zeman.

Čínské akvizice českých firem však přestavují jen zlomek z částky zmiňované prezidentem Zemanem. Objemově jsou vyšší různé dohody a memoranda o budoucí spolupráci či založení společných podniků, ty se však často nacházejí ještě ve fázi vyjednávání.

Řada kritiků varuje, že jsme vůči totalitnímu režimu v Pekingu až moc servilní. „Každopádně je potřeba vnímat Čínu jako důležitého obchodního partnera, ale zároveň je také nutné vnímat, že Čína vyznává jiné hodnoty, než na kterých je postaveno naše západní společenství. Proto je nutné velmi pečlivě posuzovat každou investici, která z Číny do Evropské unie směřuje,“ varuje bývalý diplomat Petr Kolář, který se dnes angažuje v Iniciativě pro evropské hodnoty.

Podle Koláře bychom si měli dobře rozmyslet, zda Číňany pustíme do strategických odvětví, jakými jsou energetika, IT, telekomunikace, ale i média. Podobně jako jiní komentátoři též Kolář upozorňuje na fakt, že Číňané jen málokdy u nás zakládají nové firmy a vytvářejí další pracovní místa. Pozitivní dopad na českou ekonomiku by mělo hlavně uvolnění bariér při vstupu na čínský trh, pokud se jej exportéři dočkají.

Až příliš nevyrovnaný obchod

Z prvního pohledu na statistiky o česko-čínské obchodní výměně je zřejmé, že je s tím potřeba něco udělat. Čína je dnes s 13procentním podílem druhým největším importérem do Česka, jen loni objem dodávek narostl o více než čtvrtinu na 464 miliard korun. Velký podíl spotřební elektroniky, oděvů, obuvi a hraček v českých obchodech nese značku „Made in China.“

Český vývoz do nejlidnatější země světa byl v minulém roce desetkrát menší. Aspoň částečnou změnu by mohla přinést memorandum o vzájemné spolupráci mezi Českou exportní bankou a Čínskou rozvojovou bankou, jež má usnadnit dodávky na východ Asie. „Český vývoz do Číny by se tak mohl v horizontu několika málo let přinejmenším zdvojnásobit,“ uvádí Miloš Welser, vedoucí oddělení Speciální projekty České exportní banky.

Zájem o expanzi českým exportérům nechybí. V loňském průzkumu mezi členy Svazu průmyslu a dopravy odpověděla jedna šestina oslovených, že má zájem s Čínou obchodovat. V praxi však  české podniky často narážejí na byrokratické bariéry i nesolidní jednání tamních obchodních partnerů.

Na hodnocení je dnes brzy

Velikonoční návštěva čínského prezidenta čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze je úspěchem české vlády a diplomacie, i když pachuť z útoků agresivních Číňanů na poklidné demonstranty s tibetskámi vlajkami jen tak nezmizí. Ale až čas ukáže, zda se dostaví vytoužený nárůst dodávek českého zboží a technologií na čínský trh.


Advertisements

Jiná, a přesto podobná Čína

Tomáě Hülle, Hospodářské noviny, 29.března 2016

  • Pokud chcete uspět v Číně, je třeba udělat toto rozhodnutí pečlivě a následně se mu plně odevzdat.
  • Oproti dalším expanzím i projektům zde totiž o to více platí, že Číně jako trhu je třeba věnovat úplně všechnu možnou energii.
  • Jen tehdy existuje šance, že by se mohla ještě vrátit.

Liší se nějak čínský podnikatel od českého? Nijak zásadně. A bude se ptát na politickou situaci? Prakticky nikoli. Výše zmíněné si myslím navzdory tomu, že při přípravě tohoto textu právě sedím na letišti a v zavazadle mám spoustu materiálů o chování při podnikání v Číně, desítky vizitek dalších úspěšných přátel dobrých přátel a vynikající pocit z toho, že jsem opět uzavřel několik dalších dohod při večeřích se svými čínskými partnery u báječných italských těstovin. Je paradoxní, jak odlišně někteří vnímají Čínu, a přitom tato země a její podnikatelé nejsou ve všem tak odlišní. Ba právě naopak se dá hledat spousta podobností. K tomu je třeba proniknout přes úvodní nepochopení. To přitom není založeno na nedůvěře (historická), ale zejména na tom, že si každý vyhodnocuje obchod zcel odlišně.

wei qi

Trpělivost a vynikající „čtení“ vašich partnerů je v Číně základem čehokoli.


Na jednom z nedávných jednání jsem získal podobnou zkušenost. Tradičně se konalo na “186. podlaží” jedné z nejluxusnějších restaurací v Hongkongu a menu se skládalo z deseti tradičních čínských chodů. (Navzdory své přímé zkušenosti už ze zhruba 30 rozličných čínských měst a mnoha provincií jsem stále z toho menu znal přibližně polovinu jídel.) Večeřel jsem se svým velmi dobrým přítelem a obchodním kolegou. Navzdory tomu jsme první dvě hodiny strávili rozhovorem o rodinách, cestování, krizi kapitálových trhů a vůbec budoucnosti Číny a čínského podnikání. O samotném podnikání v podstatě nepadlo v první polovině večera ani slovo a až ve druhé při doprovodu vynikajícího vína se řeč svedla na konkrétní projekty a naši spolupráci. V podstatě to nakonec kopíruje i většinu mnoha dalších jednání, která s železnou pravidelností v Číně vedu. Trpělivost a vynikající “čtení” vašich partnerů jsou základem čehokoli.

Dobrý partner, spolehlivý přítel

I z tohoto důvodu se na mne kupříkladu nedávno obrátil jeden velice seniorní manažer s konkrétní nabídkou akvizice v České republice. Jeho hlavní argument zněl: “Známe se dobře už tři roky. Nikdy jsi nás a naši skupinu do ničeho netlačil a my díky tobě už hodně dobře víme o této firmě (záměrně anonymizuji z důvodu mlčenlivosti). Bylo by možné ji společně koupit?” Takto se projevuje v praxi tzv. koncept tváře (mien-c’/mianzi) a přátelství (jou-i/youyi).

Tento příběh potvrzuje, že v Číně vše funguje zcela odlišně, ale zároveň trochu podobně. Čísla vždy musí sedět, ovšem do byznysu se jde až v momentě, kdy svého partnera pečlivě znáte a víte, co od něj čekat. Proto jsem nikdy nešel do spojenectví s firmami s podivnou strukturou, které v Číně dobře neznají ani zkušení podnikatelé. Je to nadmíru riskantní. Takových firem je přitom neskutečné množství a dokážou se chlubit hodně dobrými financemi k utrácení.

Co Čína kupuje?

Zda dojde k ekonomickým problémům Číny a čínských firem, obrovsky záleží na tom, jak využijí svá značně tučná bankovní konta a peníze na nich uložené. A zde právě nastává klíčový problém, který si mnoho západních firem neuvědomuje. Za prvé, v Číně je neuvěřitelné množství šarlatánů, kteří nabízejí vzdušné zámky a modré z nebe každé firmě, jež se přizná k zájmu expandovat do zahraničí. Je třeba dokázat svoji hodnotu. Za druhé, Čína a čínské firmy nakupují strategicky. Obdobné platí i pro strategické společné podniky (joint ventures) a jejich zakládání. Po určité době a mnoha rozmluvách odhalí každý opakující se vzorce toho, co například čínské investiční fondy chtějí.

Pokud tedy člověk dokáže spočítat první a druhé dohromady, odhalí, kde je příležitost pro růst. Není to ale snadné, neboť to spolkne obrovské množství prostředků a času. Není to jako “skórovat” v USA, kde můžete dělat byznys po dvou večeřích a představení na správném večírku za předpokladu, že dokážete prokázat svá čísla.

V Číně je přístup k dělání byznysu opačný, a navzdory tomu podobný díky tomu, že i čínské firmy si dokážou spočítat hodnotu a přeplácejí za situace, kdy je pro ně konkrétní projekt ze strategického pohledu naprosto klíčový. Nebo jsou-li firmy pod takovým vlivem státu, že ten jim nějakým způsobem ztrátu na projektu kompenzuje, protože má o zapojení do něj obrovský zájem. Propojení státu a firem je v Číně mimořádně silné. Klíčovou otázkou tedy spíše je, zda jde pouze o častou komunikaci mezi vedením společnosti a státem, nebo také o možnost státu činit za firmy nepřímo rozhodnutí. A to navzdory tomu, že nemá ve firmě vlastnické podíly. Jedná se v podstatě o absolutní formu networkingu.

Co Číňané chtějí

Na jaký typ projektů či firem se tedy při obchodování s čínskými partnery zaměřit? Aktuálně je nejsilnější poptávka zejména po technologických (neplést s IT), zdravotnických a distribučních firmách a tradičně o projekty a firmy v oblasti finančnictví, energetiky a dopravní infrastruktury. V těchto oblastech se dělají obchody neskutečně snadno a je třeba jen mít vytvořenu dostatečnou síť přátel a mít projekty, jež mají silný podnikatelský příběh. Další příležitostí je rovněž segment nemovitostí, kde se často opakují dva vzorce: diverzifikace financí, a tedy investiční nákupy, nebo výstavba gigantických nemovitostních projektů. Nemovitostních projektů o dostatečné velikosti i pro čínský kapitál je však v Evropě dnes naprosté minimum.

Nedávno jsem seděl s vysoce postaveným bankéřem z největšího asset management fondu v pevninské Číně a hovořili jsme o tom, co můžeme v následujících měsících a letech společně udělat. Setkání bylo konvenčně společenské se všemi tématy, která jsem už zmínil. Hned příští den jsem ovšem obdržel standardní západní e-mail s přesným popisem projektů, do nichž by jejich společnost se mnou okamžitě šla. On sám se mi přitom zaručil, že dokáže tyto projekty prohnat skrze představenstvo firmy.

Nejsem si jistý, nakolik dokážou tento příměr ocenit tradiční nefinanční podnikatelé, ale pro výrobní firmy platí v podstatě obdobné. Je třeba mít vizi a cíl, důvod, proč má zahraniční firma zájem o partnerství, a dokázat, kde je její soutěžní výhoda ve srovnání s konkurencí. Následně přijdou obvyklé otázky typu: Proč právě čínský partner a proč nyní? Pokud ale dokáže podnikatel neformálně a bez většího tlaku vysvětlit všechny body s elegancí krasobruslaře, má obrovskou šanci na vynikající byznys. Už se nemusí obávat toho, že by jej jeho partner podvedl. Dokáže-li tedy dodržet své slovo a dostát svým závazkům.

Není třeba připomínat klasickou obchodní formuli, že marketingové přehánění a schopnost prodat svůj produkt jsou jedna věc, ale na druhé straně této tenké hranice už stojí nesplněný slib a lež, které se v podnikání nikdy neodpouští.

Chybami se člověk učí

Nikdo není bez vrásek, které mu způsobily jeho vlastní chyby. Podnikatelé se musí často rozhodovat na základě intuice. Nejúspěšnější je ten, kdo dokáže získat co nejvíce informací před rozhodnutím a následně se jeho intuice skloubí i se štěstím. Udělal jsem v Číně spoustu chyb, které spočívaly zejména ve špatném odhadu osobnosti nebo příliš rychlém přístupu k příležitosti. Rychlost rozhodování a vůle jít za cílem jsou běžně vnímány jako největší devízy podnikatelů. Nikoli však v Číně, a pokud si má čtenář tohoto článku něco odnést, tak právě toto.

Nevěřím na krátkodobé vztahy a rychlá řešení. Člověk nikdy nezbohatne rychle a nevybuduje impérium během pár večerů s císaři podnikání. V Číně to platí dvojnásob. Pokud chce někdo uspět, je třeba udělat toto rozhodnutí pečlivě a následně se mu plně odevzdat. Oproti dalším expanzím i projektům zde totiž o to více platí, že Číně jako trhu je třeba věnovat úplně všechnu možnou energii. Jen tehdy existuje šance, že by se mohla ještě vrátit.


Článek napsal Tomáš Hülle pro Hospodářské noviny, originál je k dispozici zde.