S Googlem přichází třetí informační revoluce. Je zásadnější než ta průmyslová, říká vizionář Gábor Bojár

Marek Hudema, Hospodářské noviny, 15. srpna 2016

Právě jsme na počátku ohromné revoluce, říká maďarský podnikatel a vizionář Gábor Bojár. “Říká se, že jsme na prahu třetí průmyslové revoluce, ale ve skutečnosti je to mnohem víc, třetí informační revoluce. A informační revoluce měly na vývoj lidstva větší vliv než průmyslová revoluce,” prohlašuje zakladatel společnosti Graphisoft, jejíž program ArchiCAD zná většina architektů na světě.

14123994_10208261017737686_304654089_o

Bojár byl nedávno v Praze jako host vzdělávacího programu Prague Summer School, který je určen zejména pro zahraniční studenty práva a obchodu.

Třetí informační revoluce

Podle Bojára k první informační revoluci došlo zhruba před 40 tisíci lety, když lidé začali mluvit. “Říká se, že lidé se stali silnějšími než jakékoliv zvíře, protože začali používat nástroje. Ale lidé začali vyrábět nástroje, protože byli schopni přenášet informace. I zvířata si vyměňují informace, dokonce spolu mluví. Ale neznám zvíře, které by bylo schopné dát jinému zvířeti tak sofistikovanou informaci, jako že když vezmeš tenhle druh kamene a uhodíš do něj určitým způsobem tímhle druhem kamene, bude ostrý, pokud do něj uděláš díru a dáš ho na dřevo, bude z něj oštěp.”


GÁBOR BOJÁR (63)

Vynálezce architektonického softwaru ArchiCAD, ve kterém se dnes navrhuje nejvíc budov na světě. Vystudoval fyziku na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti a pak pracoval v maďarském Geofyzikálním institutu. V roce 1982 založil firmu Graphisoft, která prodávala a vyvíjela program ArchiCAD. Svůj podíl v ní prodal v roce 2006 německé společnosti Nemetschek. V současné době stále působí v Graphisoftu jako předseda představenstva, ale neúčastní se každodenního řízení firmy. V roce 2010 založil v Budapešti školu Aquincum Institute of Technology, kde se snaží pomoci mladým maďarským manažerům. V Budapešti postavil sochu Steva Jobse, zakladatele firmy Apple, který je jeho vzorem. Vedení Applu pomohlo Graphisoftu v začátcích a mimo jiné právě manažeři Applu poradili Bojárovi, aby začal dělat software i pro jejich konkurenci, systém Windows.

Podle Bojára to zrychlilo vývoj člověka jako druhu. Před šesti tisíci lety následovala další informační revoluce, když se lidé naučili psát, uchovávat informace bez lidského nositele. Následovala informační exploze.


“V knihovně ve starověké Alexandrii bylo přes milion knih. Problém byl ale v tom, jak v této záplavě najít požadovanou informaci,” uvádí Bojár. “Nyní dochází ke třetí informační revoluci, týkající se vyhledávání informací a jejich organizace, činí je přístupnými.”

Přispělo k tomu rozšíření osobních počítačů, které demokratizovaly přístup k počítačům podobně jako knihtisk přístup k tištěnému slovu. “John von Neumann vynalezl architekturu počítače, která se používá dodnes, proto, aby usnadnil složité výpočty. Vynalezl ale něco většího. Podobal se Kolumbovi, který si myslel, že objevil cestu do Indie, ale našel nový kontinent,” říká Bojár.

Další vyvinuli vyhledávací stroje a programy, jako třeba Google. “Vyhledávače přinesou další revoluci a budou stále inteligentnější,” tvrdí. Je ale podle něj těžké odhadnout, jak bude tento nový svět vypadat.

Stejně jako vynálezci písma netušili, že nakonec pomohou vybudovat mnohem větší říše, než bylo možné stvořit a ovládat bez písma, informační revoluce podle něj napomáhá globalizaci a nese s sebou i některé problémy. Třeba to, že je nutné zavést globální politickou kontrolu a regulaci, protože v opačném případě budou světu dominovat globální firmy, jako je třeba právě Google, a to podle Bojára nemusí být pro společnost nutně dobré.

Úspěch Graphisoftu

Sám využil nástupu prvních osobních počítačů. V sedmdesátých letech minulého století pracoval pro maďarský Geofyzikální institut. “Udělali jsme program pro geofyziky, který fungoval na ruském sálovém počítači Minsk 32. Zjistil jsem ale, že na Západě se prodávaly programovatelné kalkulačky a že podstatná část našeho programu může pracovat i na nich. Bylo to to, co geologové v terénu potřebují,” vzpomíná. “Pochopil jsem, že vývoj jde směrem k menším počítačům.” A začal malé počítače pašovat ze Západu do tehdy ještě socialistického Maďarska. V roce 1982, když úřady povolily soukromé firmy, založil Graphisoft.

O sedm let později měl slušný podíl na trhu architektonických programů − jeho ArchiCAD fungoval na počítači McIntosh od firmy Apple. “Novináři na Západě se mě ptali, jak je to možné v komunistické zemi, kde nebyl přístup ke kapitálu, technologiím a trhu. Bylo to ale snadné, protože v oblasti technologií je boj hlavně o talenty. Maďarsko byla uzavřená země, a tak bylo možné snadno získat ty nejlepší lidi,” říká. Navíc mu pomohlo to, že Apple s ním chtěl spolupracovat. Americká firma totiž ve svých začátcích měla zájem na tom, aby ukázala, že její stroj je užitečný.

Graphisoft byl podle Bojára úspěšný, protože se snažil vštípit svým technikům respekt k běžným uživatelům, kteří dělají chyby a nemají inženýrské vzdělání.

Společnost vstoupila na burzu a v roce 2006 ji koupila německá společnost Nemetschek, která za ni zaplatila zhruba 100 milionů eur. Bojár je sice stále ve vedení firmy, ale působí už jen jako poradce, nikoliv manažer.

“V Silicon Valley jsem se naučil, že když firma dosáhne určité velikosti, zakladatel není ta nejvhodnější osoba, která by ji měla vést,” říká. “Většinou je to podnikatel se sny a je netrpělivý. A netrpělivost není ve velké firmě dobrá.”

Dnes se věnuje přednáškám a propagaci firmy. V Maďarsku má technologický park a v Budapešti založil Aquincum Institute of Technology. Školu, která je podle něj spojnicí mezi vědou a byznysem a kam jezdí studenti z prestižních amerických univerzit a zároveň tam zdarma studují mladí Maďaři.

Bojár se podle vlastních slov snaží naučit studenty to, co mu pomohlo v podnikání, a vychovat mladou generaci maďarských podnikatelů. “Úspěšní podnikatelé v důchodu v USA se snaží něco vrátit společnosti. Třeba založí nadaci. Já si myslím, že je to příliš jednoduché, lepší než peníze je dát k dispozici vědomosti,” říká. Další firmu už založit nechce, podle něj by nebyla tak úspěšná jako Graphisoft.

Originální článek naleznete na: http://archiv.ihned.cz/c1-65400590-s-googlem-prichazi-revoluce

Advertisements

Rozhovor: Arthur Ma – Klíčem je vymahatelnost

Jan Hoferek, Právní prostor, 15. srpna 2016

Jaká jsou specifika a úskalí mezinárodních arbitráží? Jsou vždy optimálním řešením sporu? Jak lépe nejlépe chránit duševní vlastnictví a jaká je čínská mentalita? O tom všem a mnohém další byla řeč s Arthurem Maem, partnerem čínské advokátní kanceláře DaHui, který se jako jeden z přednášejících představil na letošním ročníku Prague Summer School.

Arthur-Ma

Jaká je podle Vás největší výhoda mezinárodních arbitráží ve srovnání se soudním řízením?

Myslím, že páteří mezinárodní arbitráže je Newyorská úmluva z roku 1958, neboť je to jediný dokument přijatý více než 150 zeměmi, který umožňuje globální provádění arbitrážních rozhodnutí. V soudním řízení, pokud země neuzavřely bilaterální smlouvu, nemáte do značné míry možnost vymáhat soudní rozhodnutí jednoho státu v jiném státě. Princip mezinárodního veřejného práva je, že svrchovanost všech zemí je stejná. A v oblasti vymáhání soudních rozhodnutí žádná mezinárodní úmluva není.

Takže, pokud se mě zeptáte, důvod, proč se mezinárodním arbitrážím v několika posledních dekádách dařilo, je Newyorská úmluva. Vymahatelnost je to, na čem záleží.

Je toto také důvodem, proč společnosti upřednostňují mezinárodní arbitráže, nebo to lze spíše přičítat úspoře nákladů?

Liší se to případ od případu. Nemyslím si, že existuje univerzální odpověď na otázku, jestli je mezinárodní arbitráž vždy preferovaným způsobem řešení mezinárodních sporů. A jako praktikující právník musím říci, že skutečně záleží na konkrétním případu. Pro každou transakci musíte na míru vytvořit zvláštní mechanismus řešení sporů.

Co se nákladů týče, musím upřímně říci, že se domnívám, že mnoho lidí má chybně za to, že arbitráže jsou vždy levnější než soudní řízení. Není tomu tak, zvláště zhruba poslední dekádu – vysoké náklady se staly velkým problémem praxe mezinárodních arbitráží. Čím je to způsobeno? Po několika dekádách vývoje se mezinárodní arbitráž vyvinula ve skutečně komplexní postup. V mnoha ohledech se stále vice přibližuje běžnému soudnímu řízení. Typickým příkladem je vytváření dokumentů – tento samotný proces přináší oběma stranám značné náklady. Takže už neplatí, že je arbitráž vždy levnější než soudní řízení.

A platí alespoň stále, že jsou arbitráže rychlejší?

Musím říci, že ne. Kvůli své komplexnosti může v současné době trvat arbitrážní řízení velmi, velmi dlouho. Četl jsem nějaké statistiky, které uváděly, že běžný případ zabere 18 až 24 měsíců. Myslím si, že to mají strany docela štěstí. Některé případy mohou být delší. Nemůžete brát jako dané, že arbitráž je vždy rychlejší.

Je arbitráž a ostatní ADR vhodné a efektivní ve všech druzích sporů? Nebo jsou některé spory vyloženě nevhodné?

Dle mého v obchodních sporech vždy záleží na specificích daného případu a na zájmu Vašeho klienta.

V určitých případech, zvláště těch týkajících se duševního vlastnictví, dochází k tomu, že jedna strana ohrožuje či zasahuje do práv druhé strany. To, co v tento okamžik potřebujete, je soudní rozhodnutí, způsob, jak zastavit probíhající zásahy do Vašich práv. Jedním z problémů mezinárodních arbitráží je to, že získat a následně vymáhat nějaký druh předběžného opatření, je obtížné.

To znamená, že je pro Vás lepší zvolit si soudní řízení, protože takto se můžete obrátit na soud a obdržet rozhodnutí, které je vymahatelné.

Jaké jsou současné trendy ADR? Jaká je dle Vašeho názoru jejich budoucnost?

Obecně lze říci, že se ADR soustavně celosvětově vyvíjejí. Vezmeme-li si za příklad Asii, zvláště Čínu, můžeme sledovat výrazný vývoj, ve smyslu rozšíření mediačních center či konsiliačních praxí.

Co se budoucnosti týče, myslím, že to záleží na tom, co strany budou chtít. U arbitráží si vždycky říkáme, že nejhorší vzájemná dohoda je lepší než nejlepší arbitrážní nález. Šetří to čas i peníze. Takže pokud ostatní ADR mohou stranám pomoci tohoto cíle dosáhnout, pak jejich popularita rozhodně poroste. Je to také otázka peněz – ostatní ADR jsou rozhodně levnější než mezinárodní arbitráž.

Jaká úskalí může představovat řešení sporu skrze mezinárodní arbitráž?

Myslím, že riziko leží už v jedné z podstatných vlastností arbitráže, kterou je to, že rozhodčí nález je konečný a závazný. Má to svoje kouzlo, neboť teoreticky může být spor vyřešen velmi rychle.

Zároveň si ale představte, že máte jen jednu příležitost prezentovat svůj případ a pokud nejste spokojen s rozhodčím nálezem, nemáte možnost jakéhokoli opravného prostředku. Takže to je to velké úskalí – máte pouze jednu šanci.

Představují padělky v mezinárodním měřítku ve srovnání s minulostí větší, či menší hrozbu? Proč tomu tak je?

K tomuto nemám žádná přesná data, ale řekl bych, že se to zlepšilo. Myslím, že v raných 80. a 90. letech byly v Číně padělky velkým problémem. Ale zásadním okamžikem byl rok 2000, kdy se Čína stala členem WTO. Od tohoto okamžiku převzala řadu závazků, aby zajistila uznávání duševního vlastnictví, zatímco do té doby neměla žádné.

Od této chvíle vyvíjely čínské soudy, zákonodárci i úředníci značné snahy v boji s padělky. To je také důvod, proč v tomto období vydělaly čínské advokátní firmy spoustu peněz – pomáhaly mezinárodním značkám bojovat proti zásahům do jejich práv.

Přesto ale jistě některé firmy i dále vyrábějí padělky. Proč tomu tak je, když vědí, že mohou být snadno postiženy?

To je dobrá otázka. Hlavní odpověď je zisk. Čína je stále v procesu kapitalizace. Lidé se zoufale snaží vydělat peníze, zbohatnout a změnit svůj život. A nemají jasnou představu o tom, co jim právo umožňuje a zároveň si myslí: „Možná budu mít štěstí a nechytí mě,“. Taková je mentalita Číňanů.

Takže do jisté míry je to psychologický a sociální problém…

Je to sociální problém. Jak se čínská komunistická ekonomika mění na tržní, všichni se snaží urvat příležitost, aby zbohatli a změnili své životy. Jediné, nad čím uvažují je: „Udělám cokoli pro to, abych vydělal peníze, jen mi řekněte jak,“. A opravdu je moc nezajímá duševní vlastnictví jiných společností nebo právní následky. Občas si čtete noviny a vidíte, že lidé vyrábějící padělky ani nerozumí tomu, co udělali špatně, nemají tušení, co je duševní vlastnictví.

Je to jen otázkou času, než se věci zlepší, či existuje způsob, jak lidi naučit způsob fungování právního systému a význam duševního vlastnictví?

Obecně bych řekl, že je Čína na správné cestě. Národní lidové shromáždění přijalo mnoho zákonů a vláda mnoho nařízení, kterými se snaží vymáhat ochranu duševního vlastnictví.

Povědomí lidí o duševním vlastnictví se také výrazně zvýšilo s množstvím případů. Počet vzdělaných lidí se také zvyšuje.

Zároveň bývala situace taková, že lidé neradi chodili k soudu. Nyní je to jiné. Lidé se soudí mnohem častěji než dříve. A pokud si myslí, že jejich právo bylo porušeno, hned vás budou žalovat. Rovněž se v několika posledních letech zlepšilo vymáhání.

Mohou společnosti zásahům do svého duševního vlastnictví předcházet?

Prvním krokem je absolvovat proces registrace patentu či ochranné známky. Je to předpoklad pro to, aby Vaše právo bylo uznáno místní, v tomto případě čínskou, vládou. Advokátní firmy, včetně té mé, pomáhají mezinárodním společnostem registrovat své duševní vlastnictví v Číně.

Musíte si zaregistrovat i své doménové jméno. Řešil jsem jeden případ velmi známé americké firmy, která přišla do Číny a řekla mi: „Naše doménové jméno bylo užíváno nějakou neznámou firmou. Myslíme, že jejich úmysly jsou nekalé, posílají nám emaily a chtějí uhradit nějaké poplatky. Chceme je žalovat,“. V tomto případě americká společnost prohrála, protože své jméno neměli v Číně vůbec registrované.

Jakmile došlo k zásahu do práv, jaký je nejúčinnější způsob ochrany práv duševního vlastnictví?

Ze všeho nejdříve jděte k soudu, abyste získali soudní příkaz, díky kterému zastavíte probíhající zásah. To je vždycky ta první věc, kterou musíte udělat, to je jediný způsob, jak je zastavit. Poté zvažte, zdali se neobrátit na vládu. Myslím si, že vláda, konkrétně odbor vymáhání duševního vlastnictví, bude v mnoha případech ochoten pomoci.

Jsou patentové spory v hi-tech průmyslu časté jen mezi nadnárodní korporací na jedné a místní firmou na druhé straně, či i mezi velkými korporacemi navzájem?

Obojí. Některé velké, obrovské společnosti bojují se sebou navzájem. A některé malé firmy, dokonce i start-upy, vstoupí do sporu s velkou společností, která měla ukrást jejich nápad.

Jaká je Vaše rada pro zlepšení a zefektivnění ochrany duševního vlastnictví v mezinárodním měřítku?

Myslím si, že právní systém v této oblasti je poměrně rozvinutý. V současnosti existuje množství úmluv a systémů ochrany práv. Takže si myslím, že důležité je prosazování toho, co už máme. Na úrovni normotvorby si vystačíme s tím, co máme. Je to skutečně na místních vládách, jak dovedou implementovat a plnit své závazky podle těchto mezinárodních úmluv. Klíčem je vymahatelnost.


Originální článek naleznete na: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-arthur-ma-klicem-je-vymahatelnost

Hülle: Zemanem domluvené čínské investice? Dopadne minimum

Jitka Hanusová, Roklen24, 2. srpna 2016

Jací jsou Číňané obchodníci? Jak je přečíst a vyjít s nimi? Podle čeho si vybírají, kam investují? Dopadnou domluvené čínské investice v Česku? Průměrný Číňan neví, kde Česko leží, univerzitní student na mapě nenajde ani třeba Francii. Má v Číně Česká republika skutečně skvělé jméno? I o tom hovoří pro Roklen24, Tomáš Hülle.

Originální rozhovor naleznete na: http://roklen24.cz/a/ipUvL/hulle-zemanem-domluvene-cinske-investice-dopadne-minimum