S Googlem přichází třetí informační revoluce. Je zásadnější než ta průmyslová, říká vizionář Gábor Bojár

Marek Hudema, Hospodářské noviny, 15. srpna 2016

Právě jsme na počátku ohromné revoluce, říká maďarský podnikatel a vizionář Gábor Bojár. “Říká se, že jsme na prahu třetí průmyslové revoluce, ale ve skutečnosti je to mnohem víc, třetí informační revoluce. A informační revoluce měly na vývoj lidstva větší vliv než průmyslová revoluce,” prohlašuje zakladatel společnosti Graphisoft, jejíž program ArchiCAD zná většina architektů na světě.

Bojár byl nedávno v Praze jako host vzdělávacího programu Prague Summer School, který je určen zejména pro zahraniční studenty práva a obchodu.

Třetí informační revoluce

Podle Bojára k první informační revoluci došlo zhruba před 40 tisíci lety, když lidé začali mluvit. “Říká se, že lidé se stali silnějšími než jakékoliv zvíře, protože začali používat nástroje. Ale lidé začali vyrábět nástroje, protože byli schopni přenášet informace. I zvířata si vyměňují informace, dokonce spolu mluví. Ale neznám zvíře, které by bylo schopné dát jinému zvířeti tak sofistikovanou informaci, jako že když vezmeš tenhle druh kamene a uhodíš do něj určitým způsobem tímhle druhem kamene, bude ostrý, pokud do něj uděláš díru a dáš ho na dřevo, bude z něj oštěp.”

---

GÁBOR BOJÁR (63)

Vynálezce architektonického softwaru ArchiCAD, ve kterém se dnes navrhuje nejvíc budov na světě. Vystudoval fyziku na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti a pak pracoval v maďarském Geofyzikálním institutu. V roce 1982 založil firmu Graphisoft, která prodávala a vyvíjela program ArchiCAD. Svůj podíl v ní prodal v roce 2006 německé společnosti Nemetschek. V současné době stále působí v Graphisoftu jako předseda představenstva, ale neúčastní se každodenního řízení firmy. V roce 2010 založil v Budapešti školu Aquincum Institute of Technology, kde se snaží pomoci mladým maďarským manažerům. V Budapešti postavil sochu Steva Jobse, zakladatele firmy Apple, který je jeho vzorem. Vedení Applu pomohlo Graphisoftu v začátcích a mimo jiné právě manažeři Applu poradili Bojárovi, aby začal dělat software i pro jejich konkurenci, systém Windows.

Podle Bojára to zrychlilo vývoj člověka jako druhu. Před šesti tisíci lety následovala další informační revoluce, když se lidé naučili psát, uchovávat informace bez lidského nositele. Následovala informační exploze.

---

“V knihovně ve starověké Alexandrii bylo přes milion knih. Problém byl ale v tom, jak v této záplavě najít požadovanou informaci,” uvádí Bojár. “Nyní dochází ke třetí informační revoluci, týkající se vyhledávání informací a jejich organizace, činí je přístupnými.”

Přispělo k tomu rozšíření osobních počítačů, které demokratizovaly přístup k počítačům podobně jako knihtisk přístup k tištěnému slovu. “John von Neumann vynalezl architekturu počítače, která se používá dodnes, proto, aby usnadnil složité výpočty. Vynalezl ale něco většího. Podobal se Kolumbovi, který si myslel, že objevil cestu do Indie, ale našel nový kontinent,” říká Bojár.

Další vyvinuli vyhledávací stroje a programy, jako třeba Google. “Vyhledávače přinesou další revoluci a budou stále inteligentnější,” tvrdí. Je ale podle něj těžké odhadnout, jak bude tento nový svět vypadat.

Stejně jako vynálezci písma netušili, že nakonec pomohou vybudovat mnohem větší říše, než bylo možné stvořit a ovládat bez písma, informační revoluce podle něj napomáhá globalizaci a nese s sebou i některé problémy. Třeba to, že je nutné zavést globální politickou kontrolu a regulaci, protože v opačném případě budou světu dominovat globální firmy, jako je třeba právě Google, a to podle Bojára nemusí být pro společnost nutně dobré.

Úspěch Graphisoftu

Sám využil nástupu prvních osobních počítačů. V sedmdesátých letech minulého století pracoval pro maďarský Geofyzikální institut. “Udělali jsme program pro geofyziky, který fungoval na ruském sálovém počítači Minsk 32. Zjistil jsem ale, že na Západě se prodávaly programovatelné kalkulačky a že podstatná část našeho programu může pracovat i na nich. Bylo to to, co geologové v terénu potřebují,” vzpomíná. “Pochopil jsem, že vývoj jde směrem k menším počítačům.” A začal malé počítače pašovat ze Západu do tehdy ještě socialistického Maďarska. V roce 1982, když úřady povolily soukromé firmy, založil Graphisoft.

O sedm let později měl slušný podíl na trhu architektonických programů − jeho ArchiCAD fungoval na počítači McIntosh od firmy Apple. “Novináři na Západě se mě ptali, jak je to možné v komunistické zemi, kde nebyl přístup ke kapitálu, technologiím a trhu. Bylo to ale snadné, protože v oblasti technologií je boj hlavně o talenty. Maďarsko byla uzavřená země, a tak bylo možné snadno získat ty nejlepší lidi,” říká. Navíc mu pomohlo to, že Apple s ním chtěl spolupracovat. Americká firma totiž ve svých začátcích měla zájem na tom, aby ukázala, že její stroj je užitečný.

Graphisoft byl podle Bojára úspěšný, protože se snažil vštípit svým technikům respekt k běžným uživatelům, kteří dělají chyby a nemají inženýrské vzdělání.

Společnost vstoupila na burzu a v roce 2006 ji koupila německá společnost Nemetschek, která za ni zaplatila zhruba 100 milionů eur. Bojár je sice stále ve vedení firmy, ale působí už jen jako poradce, nikoliv manažer.

“V Silicon Valley jsem se naučil, že když firma dosáhne určité velikosti, zakladatel není ta nejvhodnější osoba, která by ji měla vést,” říká. “Většinou je to podnikatel se sny a je netrpělivý. A netrpělivost není ve velké firmě dobrá.”

Dnes se věnuje přednáškám a propagaci firmy. V Maďarsku má technologický park a v Budapešti založil Aquincum Institute of Technology. Školu, která je podle něj spojnicí mezi vědou a byznysem a kam jezdí studenti z prestižních amerických univerzit a zároveň tam zdarma studují mladí Maďaři.

Bojár se podle vlastních slov snaží naučit studenty to, co mu pomohlo v podnikání, a vychovat mladou generaci maďarských podnikatelů. “Úspěšní podnikatelé v důchodu v USA se snaží něco vrátit společnosti. Třeba založí nadaci. Já si myslím, že je to příliš jednoduché, lepší než peníze je dát k dispozici vědomosti,” říká. Další firmu už založit nechce, podle něj by nebyla tak úspěšná jako Graphisoft.

Originální článek naleznete na: http://archiv.ihned.cz/c1-65400590-s-googlem-prichazi-revoluce

Rozhovor: Arthur Ma – Klíčem je vymahatelnost

Jan Hoferek, Právní prostor, 15. srpna 2016

Jaká jsou specifika a úskalí mezinárodních arbitráží? Jsou vždy optimálním řešením sporu? Jak lépe nejlépe chránit duševní vlastnictví a jaká je čínská mentalita? O tom všem a mnohém další byla řeč s Arthurem Maem, partnerem čínské advokátní kanceláře DaHui, který se jako jeden z přednášejících představil na letošním ročníku Prague Summer School.

Jaká je podle Vás největší výhoda mezinárodních arbitráží ve srovnání se soudním řízením?

Myslím, že páteří mezinárodní arbitráže je Newyorská úmluva z roku 1958, neboť je to jediný dokument přijatý více než 150 zeměmi, který umožňuje globální provádění arbitrážních rozhodnutí. V soudním řízení, pokud země neuzavřely bilaterální smlouvu, nemáte do značné míry možnost vymáhat soudní rozhodnutí jednoho státu v jiném státě. Princip mezinárodního veřejného práva je, že svrchovanost všech zemí je stejná. A v oblasti vymáhání soudních rozhodnutí žádná mezinárodní úmluva není.

Takže, pokud se mě zeptáte, důvod, proč se mezinárodním arbitrážím v několika posledních dekádách dařilo, je Newyorská úmluva. Vymahatelnost je to, na čem záleží.

Je toto také důvodem, proč společnosti upřednostňují mezinárodní arbitráže, nebo to lze spíše přičítat úspoře nákladů?

Liší se to případ od případu. Nemyslím si, že existuje univerzální odpověď na otázku, jestli je mezinárodní arbitráž vždy preferovaným způsobem řešení mezinárodních sporů. A jako praktikující právník musím říci, že skutečně záleží na konkrétním případu. Pro každou transakci musíte na míru vytvořit zvláštní mechanismus řešení sporů.

Co se nákladů týče, musím upřímně říci, že se domnívám, že mnoho lidí má chybně za to, že arbitráže jsou vždy levnější než soudní řízení. Není tomu tak, zvláště zhruba poslední dekádu – vysoké náklady se staly velkým problémem praxe mezinárodních arbitráží. Čím je to způsobeno? Po několika dekádách vývoje se mezinárodní arbitráž vyvinula ve skutečně komplexní postup. V mnoha ohledech se stále vice přibližuje běžnému soudnímu řízení. Typickým příkladem je vytváření dokumentů – tento samotný proces přináší oběma stranám značné náklady. Takže už neplatí, že je arbitráž vždy levnější než soudní řízení.

A platí alespoň stále, že jsou arbitráže rychlejší?

Musím říci, že ne. Kvůli své komplexnosti může v současné době trvat arbitrážní řízení velmi, velmi dlouho. Četl jsem nějaké statistiky, které uváděly, že běžný případ zabere 18 až 24 měsíců. Myslím si, že to mají strany docela štěstí. Některé případy mohou být delší. Nemůžete brát jako dané, že arbitráž je vždy rychlejší.

Je arbitráž a ostatní ADR vhodné a efektivní ve všech druzích sporů? Nebo jsou některé spory vyloženě nevhodné?

Dle mého v obchodních sporech vždy záleží na specificích daného případu a na zájmu Vašeho klienta.

V určitých případech, zvláště těch týkajících se duševního vlastnictví, dochází k tomu, že jedna strana ohrožuje či zasahuje do práv druhé strany. To, co v tento okamžik potřebujete, je soudní rozhodnutí, způsob, jak zastavit probíhající zásahy do Vašich práv. Jedním z problémů mezinárodních arbitráží je to, že získat a následně vymáhat nějaký druh předběžného opatření, je obtížné.

To znamená, že je pro Vás lepší zvolit si soudní řízení, protože takto se můžete obrátit na soud a obdržet rozhodnutí, které je vymahatelné.

Jaké jsou současné trendy ADR? Jaká je dle Vašeho názoru jejich budoucnost?

Obecně lze říci, že se ADR soustavně celosvětově vyvíjejí. Vezmeme-li si za příklad Asii, zvláště Čínu, můžeme sledovat výrazný vývoj, ve smyslu rozšíření mediačních center či konsiliačních praxí.

Co se budoucnosti týče, myslím, že to záleží na tom, co strany budou chtít. U arbitráží si vždycky říkáme, že nejhorší vzájemná dohoda je lepší než nejlepší arbitrážní nález. Šetří to čas i peníze. Takže pokud ostatní ADR mohou stranám pomoci tohoto cíle dosáhnout, pak jejich popularita rozhodně poroste. Je to také otázka peněz – ostatní ADR jsou rozhodně levnější než mezinárodní arbitráž.

Jaká úskalí může představovat řešení sporu skrze mezinárodní arbitráž?

Myslím, že riziko leží už v jedné z podstatných vlastností arbitráže, kterou je to, že rozhodčí nález je konečný a závazný. Má to svoje kouzlo, neboť teoreticky může být spor vyřešen velmi rychle.

Zároveň si ale představte, že máte jen jednu příležitost prezentovat svůj případ a pokud nejste spokojen s rozhodčím nálezem, nemáte možnost jakéhokoli opravného prostředku. Takže to je to velké úskalí – máte pouze jednu šanci.

Představují padělky v mezinárodním měřítku ve srovnání s minulostí větší, či menší hrozbu? Proč tomu tak je?

K tomuto nemám žádná přesná data, ale řekl bych, že se to zlepšilo. Myslím, že v raných 80. a 90. letech byly v Číně padělky velkým problémem. Ale zásadním okamžikem byl rok 2000, kdy se Čína stala členem WTO. Od tohoto okamžiku převzala řadu závazků, aby zajistila uznávání duševního vlastnictví, zatímco do té doby neměla žádné.

Od této chvíle vyvíjely čínské soudy, zákonodárci i úředníci značné snahy v boji s padělky. To je také důvod, proč v tomto období vydělaly čínské advokátní firmy spoustu peněz – pomáhaly mezinárodním značkám bojovat proti zásahům do jejich práv.

Přesto ale jistě některé firmy i dále vyrábějí padělky. Proč tomu tak je, když vědí, že mohou být snadno postiženy?

To je dobrá otázka. Hlavní odpověď je zisk. Čína je stále v procesu kapitalizace. Lidé se zoufale snaží vydělat peníze, zbohatnout a změnit svůj život. A nemají jasnou představu o tom, co jim právo umožňuje a zároveň si myslí: „Možná budu mít štěstí a nechytí mě,“. Taková je mentalita Číňanů.

Takže do jisté míry je to psychologický a sociální problém…

Je to sociální problém. Jak se čínská komunistická ekonomika mění na tržní, všichni se snaží urvat příležitost, aby zbohatli a změnili své životy. Jediné, nad čím uvažují je: „Udělám cokoli pro to, abych vydělal peníze, jen mi řekněte jak,“. A opravdu je moc nezajímá duševní vlastnictví jiných společností nebo právní následky. Občas si čtete noviny a vidíte, že lidé vyrábějící padělky ani nerozumí tomu, co udělali špatně, nemají tušení, co je duševní vlastnictví.

Je to jen otázkou času, než se věci zlepší, či existuje způsob, jak lidi naučit způsob fungování právního systému a význam duševního vlastnictví?

Obecně bych řekl, že je Čína na správné cestě. Národní lidové shromáždění přijalo mnoho zákonů a vláda mnoho nařízení, kterými se snaží vymáhat ochranu duševního vlastnictví.

Povědomí lidí o duševním vlastnictví se také výrazně zvýšilo s množstvím případů. Počet vzdělaných lidí se také zvyšuje.

Zároveň bývala situace taková, že lidé neradi chodili k soudu. Nyní je to jiné. Lidé se soudí mnohem častěji než dříve. A pokud si myslí, že jejich právo bylo porušeno, hned vás budou žalovat. Rovněž se v několika posledních letech zlepšilo vymáhání.

Mohou společnosti zásahům do svého duševního vlastnictví předcházet?

Prvním krokem je absolvovat proces registrace patentu či ochranné známky. Je to předpoklad pro to, aby Vaše právo bylo uznáno místní, v tomto případě čínskou, vládou. Advokátní firmy, včetně té mé, pomáhají mezinárodním společnostem registrovat své duševní vlastnictví v Číně.

Musíte si zaregistrovat i své doménové jméno. Řešil jsem jeden případ velmi známé americké firmy, která přišla do Číny a řekla mi: „Naše doménové jméno bylo užíváno nějakou neznámou firmou. Myslíme, že jejich úmysly jsou nekalé, posílají nám emaily a chtějí uhradit nějaké poplatky. Chceme je žalovat,“. V tomto případě americká společnost prohrála, protože své jméno neměli v Číně vůbec registrované.

Jakmile došlo k zásahu do práv, jaký je nejúčinnější způsob ochrany práv duševního vlastnictví?

Ze všeho nejdříve jděte k soudu, abyste získali soudní příkaz, díky kterému zastavíte probíhající zásah. To je vždycky ta první věc, kterou musíte udělat, to je jediný způsob, jak je zastavit. Poté zvažte, zdali se neobrátit na vládu. Myslím si, že vláda, konkrétně odbor vymáhání duševního vlastnictví, bude v mnoha případech ochoten pomoci.

Jsou patentové spory v hi-tech průmyslu časté jen mezi nadnárodní korporací na jedné a místní firmou na druhé straně, či i mezi velkými korporacemi navzájem?

Obojí. Některé velké, obrovské společnosti bojují se sebou navzájem. A některé malé firmy, dokonce i start-upy, vstoupí do sporu s velkou společností, která měla ukrást jejich nápad.

Jaká je Vaše rada pro zlepšení a zefektivnění ochrany duševního vlastnictví v mezinárodním měřítku?

Myslím si, že právní systém v této oblasti je poměrně rozvinutý. V současnosti existuje množství úmluv a systémů ochrany práv. Takže si myslím, že důležité je prosazování toho, co už máme. Na úrovni normotvorby si vystačíme s tím, co máme. Je to skutečně na místních vládách, jak dovedou implementovat a plnit své závazky podle těchto mezinárodních úmluv. Klíčem je vymahatelnost.

---

Originální článek naleznete na: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-arthur-ma-klicem-je-vymahatelnost

Hülle: Zemanem domluvené čínské investice? Dopadne minimum

Jitka Hanusová, Roklen24, 2. srpna 2016

Jací jsou Číňané obchodníci? Jak je přečíst a vyjít s nimi? Podle čeho si vybírají, kam investují? Dopadnou domluvené čínské investice v Česku? Průměrný Číňan neví, kde Česko leží, univerzitní student na mapě nenajde ani třeba Francii. Má v Číně Česká republika skutečně skvělé jméno? I o tom hovoří pro Roklen24, Tomáš Hülle.

Originální rozhovor naleznete na: http://roklen24.cz/a/ipUvL/hulle-zemanem-domluvene-cinske-investice-dopadne-minimum

Rozhovor: Tomáš Hülle o Prague Summer School a obchodních stycích s Čínou

Hana Treutlerová, Právní prostor, 14. července 2016

„Nápad se zrodil paradoxně na druhé polovině světa v Šanghaji v době, kdy jsem tam žil. Nejlepší business a nejlepší nápady vznikají při nahodilých příležitostech, a tak tomu bylo i v tomto případě,“ uvádí Mgr. Tomáš Hülle k tomu, jak vznikla Prague Summer School, jedna z největších letních škol ve střední Evropě, jejíž je zakladatelem.

Kdy a jak se zrodil nápad pořádat v české metropoli Prague Summer School?

S jedním z mých významných partnerů jsme seděli na snídani, když nadhodil možnost vymyšlení letního programu. Já se toho chytnul a řekl, proč ho neudělat trochu jinak, než to dělají všichni ostatní na světě. Z toho vznikla hlavní myšlenka, v rámci které jsme dostali obrovskou volnost. Tento člověk nám následně velice pomohl i se samotnými začátky v Číně a dokázal zprávu o tom, že děláme něco unikátního, prodat čínským univerzitám.

Jak se člověk dostane k takovým kontaktům?

Myslím si, že nejméně úspěšní jsou paradoxně lidé, kteří se snaží na networking tlačit. To znamená, že nejlepší kontakty vznikají nesmírně přirozeně. Ve chvíli, kdy někdo na někoho tlačí kupříkladu během oběda či společenské události, nikdy žádný pořádný business neudělá. Co se týče networkingu, já jsem dostal už během univerzity velice zajímavé příležitosti v rámci různých mezinárodních projektů, účasti na jednáních Spojených národů, publikační činnosti a mnoha letních škol. Během těchto projektů si člověk budoval základní kontakty, se kterými se spřátelil. Ti ho následně představili dalším lidem, na které navazovali další a další.

S Čínou jsem se dal dohromady přes dva kontakty, které jsem poznal zcela nahodile. Jedním z nich je člověk, kterého jsem poznal, když jsem působil právě ve Spojených národech ve Vídni. Po jednom ze zasedání jsme se bavili a zjistili jsme, že máme podobnou agendu a podobné projekty. Následně mě pozval do Šanghaje, abych tam působil jako poradce Šanghajské rozhodčí komisi. Druhým kontaktem byl děkan jedné z největších škol v Číně – University of Science and Technology, který přijel do ČR rozšiřovat síť a reputaci univerzity.

Přijde mi, že v akademické obci v ČR nedokáže mnohdy nikdo takové příležitosti dostatečně ocenit a pracovat s nimi. Já mu tehdy jako jediný věnoval čas. V tu dobu jsem ještě pracoval v Hospodářských novinách, takže jsem s ním trávil dost času při rozhovorech apod. On mě v návaznosti na to pozval na „svou“ univerzitu, abych tam přednášel o duševním vlastnictví. V té době jsem za sebou měl už nějaké zkušenosti s přednášením v USA. Do Číny jsem přijel na kratší dobu, ze které se lehce vyklubal rok. Poznal jsem spoustu lidí nejen z businessu, ale i akademické sféry a advokacie. Čína je v tomhle dost specifická, má výhoda byla v tom, že jsem tam měl své zázemí, díky kterému jsem se dostal mnohem dále. Pokud Vás v Číně představí člověk dalšímu člověku, už to něco znamená. Je to znamení toho, že vás „bere“, považuje vás za svého přítele. Takovým vějířovým způsobem se rozšiřovaly i ty mé kontakty.

Co je hlavním motivem a cílem Prague Summer School?

Hlavní cíl je obtížné definovat. Je jich několik a mění se postupem času. Když jsem letní program vytvářel, hlavním cílem bylo vytvořit něco, co bude přesně tím, co studenti potřebují ve chvíli, kdy dokončí školu. Jelikož jsem byl zrovna čtyři roky po škole, když vznikal první ročník PSS, tak jsem měl pocit, že přesně vím, co jsem potřeboval čtyři roky zpátky. Co mi chybělo, co jsem nevěděl a co jsem si měl uvědomit. A potom je zde také ta čistě materiální část, který by měla pomoci člověku získat zaměstnání. S postupem času, jak rostl program (a dosud vyrostl ve zřejmě největší vzdělávací program mezi střední/východní Evropou a Čínou), měnil se i cíl. Ve chvíli, kdy máte v ČR cca 120 Číňanů, kteří tu studují a absolvují stáže, začnou se o to zajímat korporace, ambasády, ministerstva a spousta dalších lidí a organizací. Cíl se poté promítá i do toho, že všem těm lidem chcete pomoci i v rámci jejich vlastních projektů. Společnosti za námi například chodí a ptají se, jestli nemáme nějaké alumni, kteří by jim pomohli s rozvojem businessu. Tak se PSS stalo platformou, která pomáhá mezi oběma zeměmi podporovat projekty napříč sektory.

Když si vezmu motiv, osobně rád dělám věci tak, jak věřím, že by dělány být měly. Ta motivace je především v tom mít obrovskou volnost vytvořit něco, co chcete a jak chcete. To je to úžasné. Hlavně když máte předchozí zkušenost z korporátní sféry, kde máte přesná pravidla a mantinely.

PSS se od ostatních letních škol odlišuje zejména výběrem lektorů, každoročně zde vystupují naprosté špičky z oboru. Na koho se studenti mohou těšit letos?

Dva nejvýznamnější hosté budou z podnikatelského sektoru. Největší osobností bude nejspíše pan Gao Xiqing, který je jedním z nejvýznamnější finančníků Číny. Je to člověk, který dlouhá léta řídil největší investiční fond spravující čínské státní peníze. Tento člověk je legendou nejen v rámci čínského prostředí, ale i toho světového. Vystupoval například i ve filmu Too Big to Fail jako jedna z významných osobností během světové finanční krize. Mít takového člověka tady je úžasné. Vedle toho tady máme další skvělé osobnosti. Přijede například i maďarský miliardář Gábor Bojár. Po revoluci jako jeden z prvních v Maďarsku vytvořil soukromou firmu Graphisoft, což je významná IT firma. Je to člověk, o kterém natočily velké reportáže například CNN a BCC. Stal se světovou hvězdou.

Vedle toho tu budou zástupci velkých společností, kteří se budou do programu v menší či větší míře zapojovat průběžně. Bude tu také významná skupina čínských profesorů, kteří přijedou v pozdější části programu. Je to výběr z cca 15 čínských elitních univerzit.

Jak těžké je takovéto osobnosti „nalákat“?

Prakticky nemožné. Pokud nemáte kontakt, který dotyčného velmi dobře zná, horko těžko někoho získáte. Z Číny je to potom naprosto nemožné. V Číně se musíte znát napřímo nebo být podpořen doslova blízkým přítelem osobnosti.

Která z témat PSS považujete v kontextu současného světového dění za nejaktuálnější a proč?

To je poměrně jednoduché. Když si vezmeme, co se stalo minulý čtvrtek (23. června, pozn. red.) s Velkou Británií. Hned v pondělí ráno další týden jsme tu měli Lukáše Kovandu, českého ekonoma a komentátora, který svou přednášku věnoval do velké míry právě Brexitu.

Jak vnímají Číňané současnou situaci v EU?

Záleží. Určitě se tomu v Číně v novinách vyjádřili a ještě vyjádří, většinou takovým událostem věnují stránku či dvě v médiích. Je důležité si také uvědomit, že Čínská vláda má obrovsky zainvestováno například v rámci státních dluhopisů v Evropě. Do Číny se to tedy určitě situace promítne. Otázkou je, jak moc problém znají studenti a nakolik mu rozumí. V největších čínských metropolích jsou studenti samozřejmě vzdělanější, něž v provinčních městech. Asi každý bude vědět, že Velká Británie opouští EU, ale jaké dopady to bude mít, vědět nemusí.

Mezi partnery je celá řada předních advokátních kanceláří. Čím je pro ně letní škola zajímavá?

Záleží, co advokátní kancelář dělá a jak se zapojuje, ale zpravidla každý cítí z čínského trhu obrovský potenciál. Partnerství funguje většinou tak, že kanceláře nám pomáhají s výukou, stážemi a třeba i s finančním zajištěním. Během roku se jim snažíme pomoci na oplátku zase my, a to nejenom s Čínou, ale často i s domácí agendou. Pokud například následně cestují pracovně do Číny, čekají tam na ně často studenti, co byli v Praze, a pomáhají jim s orientací a kontakty.

Jsou však i nepsané přidané hodnoty, které se často těžko vysvětlují. Mnohé kanceláře nám říkají, že když jim přijde nový stážista, je najednou úplně jiná atmosféra. Vnese jim tam nový element, který obohatí celý kolektiv. Samozřejmě máme i spoustu eventů v průběhu PSS, které jsou z hlediska kontaktů pro advokátní kanceláře opravdu zajímavé, jelikož se snažíme systematicky pracovat s různými segmenty podnikatelské komunity tak, aby se navzájem všichni obohacovali a vytvářelo to synergické efekty.

Čím může být naopak zajímavá stáž v těchto AK pro studenty, kteří se PSS účastní – co by jim měla přinést?

Automatický předpoklad je, že nikde nedělají paradoxně na klientské práci. To určitě nejde, protože to neumí a doba je krátká na to, aby se to naučili. Očekává se, že pochopí, jak funguje advokátní prostředí. Student si sedne do kanceláře a začne vnímat, že tam je nějaká knihovna, marketing, že jsou klienti atd. Ty věci jsou extrémně intenzivní. Uvědomění si skutečné reality je ta hlavní přidaná hodnota, kterou by měli získat. Co se týče legal skills, zadávají se jím třeba rešerše, překlady, vždy se pro ně něco najde. Více se ale vždy naučí ten student, než advokátní kancelář. Nestanovujeme striktní podmínky ohledně toho, co by měli dělat, ale říkáme, co očekáváme. Tu přidanou hodnotu si uvědomí většinou jen někteří lidé, kteří jsou zpravidla seniornějšími partnery. Několikrát jsem naopak už narazil na komentáře mladších advokátů a koncipientů, kteří vůbec nechápou, proč ti stážisti v té kanceláři jsou, že pro ně musejí vymýšlet práci. Ti senioři uvažují daleko více do budoucna a mají dlouhodoběji vizi.

Největší část studentů je každoročně z Číny. Jak vnímají Českou republiku, Prahu? Máte od nich nějakou zpětnou vazbu i ve vztahu k PSS?

O ČR většinou před cestou nevědí nic. Ve chvíli, kdy studenti přiletí, je to úplně o něčem jiném. Když se podívají na oblohu, jsou naprosto ohromeni, jak je krásná, protože v Číně se najde jen velice málo dní v roce, když je možné ji vůbec vidět. Nemusím asi zmiňovat historické bohatství ČR, hlavně tedy Prahy, které je pro turisty tak zajímavé.

Jsem v kontaktu i s některými studenty z let minulých, kteří mi píšou, že jim PSS otevřela „bránu“ do světa. Dostáváme však výjimečně i opačné reference, které nám říkají, co by se dalo vylepšit. Letos třeba chceme, aby přednášející studentům jednoznačněji vysvětlovali a zdůrazňovali, jak úzký je vztah businessu a práva. To si mnozí z nich neuvědomují. Člověk, kterému je dvacet let většinou ví, že existují společnosti jako Apple a Huawei, ale neuvědomuje si ty další spojitosti. Zpětné vazby dostáváme i na jednotlivé přednášející, a ty na základě toho selektujeme a z programu vyřazujeme, což dle mého chybí například na českých univerzitách.

Jak se dle Vašeho názoru v posledních letech rozvíjejí česko-čínské vztahy? Je jim nakloněn právní rámec, resp. “nálada” ve společnosti?

Vztahy se určitě zlepšují po oficiální politické linii. To, že se ČR přibližuje Číně více a více, působí i pozitivně na čínské obyvatele, jelikož najednou vidí, že jejich nejvýznamnější osoba, čínský prezident, jel do „nějaké“ České republiky. Z pohledu pozornosti to určitě pomáhá. Navzdory tomu, jaká byla negativní zpětná vazba na návštěvu čínského prezidenta, pozitivně na mě zapůsobilo to, jak byla tato návštěva zvládnuta naší vyjednávací stranou. Podle informací, které mám ze samotných jednání, dokázali naši vyjednavači poměrně překvapivě ustát tlak na některé věci, které měly či neměly být podepsány. Hodnota „podnikatelských dohod“, které byly uzavřeny, je však otázkou.

Vnímáte z prezidentské pozice v Česko-čínském podnikatelském fóru (Czech China Entrepreneurs Forum) či pozice rozhodce v China International Economic and Trade Arbitration Commission nějaké zásadní odlišnosti, resp. zvyklosti, doprovázející obchodování s čínskými partnery?

Během jednání s čínskými partnery musíte být připraveni na spoustu věcí a umět zachytit drobné a zpravidla téměř neviditelné nuance. Čínský partner vám nikdy neřekne nic napřímo, ale z toho, jak se tváří a co říká, musíte vydedukovat, jak to celé vnímá a co si myslí. To jsou většinou věci, které získáte praxí. Já jsem se už tolikrát spálil a ztratil tolik kontaktů kvůli tomu, že jsem nedokázal udržet „tvář“. Je to o spoustě dalších věcí, nejen o tom toho partnera párkrát pozvat na oběd. Často však přemýšlím spíše nad podobnostmi. Tím je především to, jak se chováme ke svým business partnerům. Myslím si, že Češi jsou v tomhle poměrně loajální a důvěryhodní. Když něco slíbí, většinou to i dodrží. Mají i menší tendenci přehánět. Stejně jako Číňané.

Čím myslíte, že mohou být české firmy pro čínské partnery atraktivními? 

Upřímně, čínské straně je úplně jedno, jestli to bude polská, německá nebo maďarská firma. Hlavní je pro ně produkt a kvalita vztahu.

Možná je na takovou otázku ještě příliš brzy, ale co chystáte v rámci PSS do dalších let? Kde ji za několik let vidíte?

Plánů je poměrně hodně a je otázka, s čím půjdeme dál. Potenciál spolupráce v oblasti vzdělání je mezi ČR a Čínou nekonečný. V Číně je vzdělání prioritou. Pokud by se měla tamější rodina zadlužit, aby poskytla svým dětem vzdělání, bez mrknutí oka to udělají. V tuto chvíli jsme extrémně silní, co se týče univerzitních studentů práv a jsme silní i v oblasti studentů businessu. Určitě se tedy budeme snažit využít i dalšího potenciálu univerzit, se kterými spolupracujeme. Obrovskou příležitostí jsou také seniorní manažeři, kteří třeba nemají tolik zkušeností se západem, kolik by mít měli. Jak moc intenzivně se ale budeme věnovat dalším segmentům nejsme ještě pevně rozhodnuti.

Existuje oblast v čínské společnosti, kterou bychom se u nás mohli inspirovat?

V ČR by to bylo zřejmě dlouhodobé uvažování, ať už v politickém nebo podnikatelském kontextu. Dokázat následně vizi udržet, to je to nejtěžší. Je to abstraktní koncept, který se těžko realizuje, ale Číňanům to jde poměrně dobře.

---

Originální článek naleznete na: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-tomas-hulle-pss-cina

Analytik: Do Číny se necpe jen Zeman a Sobotka, naši sousedé se také snaží

Václav Kopecký, Reflex, 15. června 2016

Česko není jedinou zemí ve střední Evropě, která v poslední době usiluje o hlubší spolupráci s Čínou, řekl před cestou premiéra Bohuslava Sobotky do Číny analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Václav Kopecký. Poměrně časté kontakty na nejvyšší politické úrovni dokládají, že Česká republika věnuje vztahům s Pekingem velkou pozornost, v některých oblastech však spíš dohání ostatní země. Evropským státům by se podle jeho slov vyplatilo, kdyby v námluvách s Čínou postupovaly společně.

Prioritní postavení Číny v rámci české zahraniční politiky opakovaně zdůraznil nejen český prezident Miloš Zeman, ale i česká vláda. Potvrzením této skutečnosti v poslední době byla například návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga letos v březnu. Hlavní snahou Česka je využít možnosti ekonomické spolupráce. Z již uzavřených dohod je patrné, že česko-čínské partnerství nese ovoce hlavně ve strojírenských oborech, zdravotnictví, finančnictví nebo cestovním ruchu. Mluví se také o zájmu Pekingu o know-how v oblasti sportu, kromě fotbalu se Číňané zajímají také o umění českých hokejistů nebo biatlonistů.

“Česká republika v posledních letech zařadila vztahy s Čínou mezi své priority, což charakterizuje i jejich velkou intenzitu. Česká republika je v této oblasti skutečně velmi aktivní a investuje do vztahů s Čínou velké množství času a politického kapitálu,” komentoval dynamiku česko-čínských vztahů Kopecký. Upozornil však, že je zatím předčasné hodnotit konkrétní ekonomické dopady a je otázkou, zda se Praze tyto investice vrátí.

V některých případech již jsou výsledky aktivního přístupu k Číně viditelné. Loni byla v Praze otevřena pobočka čtvrté největší čínské banky Bank of China. V září loňského roku zahájila provoz první pravidelná letecká linka mezi Prahou a Pekingem. Kopecký v této souvislosti podotkl, že Česko dohání ostatní státy regionu, které si fází více či méně intenzivních líbánek s Čínou prošly. Například v Maďarsku Bank of China otevřela svou pobočku mnohem dříve v roce 2003.

“O roli finančního a dopravního centra usilují i další země (například Polsko), takže se nesporně jedná o konkurenční prostředí,” poznamenal analytik. Spíše než soutěžení by však státům doporučil spolupráci. “Evropské státy by se měly snažit více kooperovat, protože jednotlivě mají vůči Číně výrazně slabší vyjednávací pozici,” dodal.

Premiér Sobotka odlétá na návštěvu Číny ve středu. Na programu má řadu bilaterálních jednání s čínskými představiteli a zúčastní se také jednání platformy 16+1, do níž patří šestnáct zemí střední a východní Evropy a Čína. Sobotka byl v Číně naposledy loni v listopadu.

---

Originální článek naleznete na: https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/72094/analytik-do-ciny-se-necpe-jen-zeman-a-sobotka-nasi-sousede-se-take-snazi.html

Čínský drak zatím na vysněnou kořist v Česku nedosáhl

David Tramba, Dotyk Byznys, 4. dubna 2016

Čínský kapitál proniká stále více do české ekonomiky, na velký úlovek typu Unipetrolu si však musí ještě počkat. Při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga se skupině CEFC podařilo získat poloviční podíl v J&T Bance, strojírny ŽĎAS, prodejce zájezdů Invia a pražský fotbalový stadion Eden. Ve stopách CEFC přicházejí na nákupy do Česka i další investoři.

Je bezpečné mít peníze v bance ovládané Číňany? To je otázka, která možná trochu vyděsí mnohé klienty J&T Banky. Finanční ústav zaměřený na bohatou klientelu, dlouhodobě ovládaný slovenskými miliardáři Ivanem Jakabovičem a Jozefem Tkáčem, totiž bude brzy z poloviny kontrolován čínským investorem.

Čínská podnikatelská skupina CEFC, jejíž pražskou pobočku řídí bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík spolu s bývalou šéfkou České pošty Marcelou Hrdou, totiž ve středu 30. března podepsala dohodu, díky které navýší svůj podíl v mateřské J&T Finance Group z necelé desetiny na rovných 50 procent.

Loni zahájené čínské akviziční tažení po českých zemích tedy značně nabralo na intenzitě. Jen ovládnutí poloviny J&T Banky vyjde CEFC celkem na 26,5 miliardy korun. Další miliardy korun pak vydá – často společně s dalším čínským partnerem – za žďárské železárny ŽĎAS, prodejce zájezdů Invia.cz a majoritu v pražském fotbalovém stadionu Eden.

Zatím se hraje jen o vliv

Aktuální nákupy navazují na první vlnu transakcí, které CEFC podepsala na podzim loňského roku. V té době si pořídili značně nesourodou směs aktiv zahrnující fotbalový klub Slavia Praha, majoritu v Pivovarech Lobkowicz, menšinové podíly ve vydavatelství Empresa Media a leteckém dopravci Travel Service i několik honosných paláců v centru Prahy.

„Osobně si myslím, že se jedná o první vlnu investic, které nebude nikdo hodnotit ekonomicky, ale spíše vlivově. Po jejich provedení by měla následovat další vlna, která bude hodnocena ekonomicky a strategicky,“ domnívá se šéf Česko-čínského podnikatelského fóra (CCEF) Tomáš Hülle.

---

Druhá vlna čínských nákupů v ČR

Přehled firemních odkupů podepsaných ve středu 30. března na česko-čínském fóru v Praze na Žofíně

CEFC navýší svůj podíl v J&T Finance Group z původních 9,9 na 50 procent, což vychází na 840 milionů eur (22,7 miliardy korun). Zbylých 50 procent si ponechají Ivan Jakabovič a Jozef Tkáč.

CEFC kupuje od investiční skupiny Rockaway Capital vedené Jakubem Havrlantem 90procentní podíl v prodejci zájezdů Invia.cz. Jedná se o obchod za 2,3 miliardy korun.

CEFC spolu s Hengfeng Bank kupují za 1,95 miliardy korun české podniky ŽĎAS a TS Plzeň. Původním vlastníkem byla slovenská skupina Železiarne Podbrezová byznysmena Vladimíra Sotáka.

Beijing Municipal Road and Bridge Group s CEFC odkoupí 70procentní podíl v pražském fotbalovém stadionu Eden a postaví zde Národní fotbalový stadion. Celkem se jedná o projekt za 1,35 miliardy korun.

Yihai Group investuje přes čtvrt miliardy korun do revitalizace nevyužitých lázeňských budov ve Františkových Lázních.

---

Mimo záznam lze často zaslechnout názor, že Číňané poněkud naivně skupují firemní „ležáky“, o něž nemá nikdo z dobře informovaných domácích byzysmenů zájem. A pokud soutěží s dalšími zájemci, jako tomu bylo v případě podniku ŽĎAS, tak podávají vyšší cenové nabídky.

Tomáš Hülle je podobného názoru. „Mám pocit, že nakupují za příliš vysoké peníze projekty, které jsou veřejně známé a z různých důvodů pro lokální podnikatele nezajímavé,“ uvedl Hülle pro Dotyk Byznys.

Svou roli v nákupní smršti má bezesporu jak pročínská politika prezidenta Miloše Zemana, tak i dlouhodobé pracovní nasazení šéfa česko-čínské obchodní komory Jaroslava Tvrdíka. V prostředí byznysu však převažuje názor, že Číňané mají rostoucí obavy z vývoje tamní ekonomiky a snaží se převést část volného kapitálu do stabilizovaných evropských zemí. To je prý hlavní důvod, proč nakupují rychle a zdánlivě bezhlavě.

Logiku by měla koupě Unipetrolu

Na první pohled totiž nemá postup čínského investora příliš logiku. CEFC China Energy Company, jak zní celý název holdingu se sídlem Šanghaji, se orientuje na hlavně oblast ropného průmyslu, petrochemie a plynárenství, v menší míře také na bankovní či jiné finanční služby.

Zaměření CEFC na ropný byznys dokládá i transakce z prosince loňského roku, kdy Číňané koupili od kazachstánského státního holdingu KazMunayGaz 51procentní podíl v jeho zahraniční divizi. Pod ni spadá rumunská ropná rafinerie s kapacitou pět milionů tun ročně a zhruba tisícovka čerpacích stanic v různých evropských zemích.

Logickým terčem zájmu čínské skupiny by tedy měl být jediný zpracovatel ropy v Česku, holding Unipetrol, případně státem vlastněný distributor paliv Čepro. Tady však Číňané mají prozatím smůlu – jmenované firmy nejsou na prodej.

Do první zmíněné firmy proniknou šanghajští investoři aspoň nepřímo. Skupina investorů navázaná na skupinu J&T skoupila v minulých letech téměř čtvrtinu akcií Unipetrolu. Jistý vliv v českém rafinerském byznysu by tak CEFC získat mohla.

---

Profil skupiny CEFC

Založil ji v roce 2002 byznysmen Jie Ťien-ming, který dodnes zůstává nejvyšším manažerem skupiny. Funkci prezidenta CEFC má Čchen Čchiou-tchu.

Podle posledních známých čísel z roku 2014 vykázala tržby 34,7 miliardy dolarů (830 miliard korun), zisk 561 milionů a výši aktiv 8,4 miliardy dolarů.

CEFC se zaměřuje hlavně na trh s ropou, plynem a petrochemickými produkty. Aktivně chce vstoupit do těžebních projektů v Rusku a africkém Čadu.

Vlastnická struktura CEFC je značně nepřehledná, podle analýzy serveru Hlídacípes.org zde většinu drží dvě neprůhledné firmy; pětiprocentní podíl vlastní Jie Ťien-ming.

---

Žádným tajemstvím není v prostředí byznysu ani zájem CEFC proniknout do Energetického a průmyslového holdingu (EPH), případně některé jeho části. Třetinový akcionář a šéf EPH Daniel Křetínský sice hledá nové investory, ale Číňany do „své“ firemní skupiny nechce vpustit. „Každopádně můžeme vyloučit, že by oním strategickým investorem byla CEFC nebo jiná čínská entita,“ uvedl již v lednu mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Už i Číňané jdou do daňových rájů

Nárůst čínských investic v Česku je realitou, kterou potvrzuje aktuální studie analytické firmy Bisnode. Podíl čínských vlastníků na základním kapitálu českých firem během loňského roku vzrostl více než dvojnásobně – z 2,77 na 5,83 miliardy korun. Značný podíl na tom měla skupina CEFC a její nákupy podílů v J&T Bance, Pivovarech Lobkowicz i fotbalové Slavii.

Skutečný rozsah čínských aktivit na tuzemském trhu je však větší. Část firem totiž Číňané ovládají nepřímo prostřednictvím firem registrovaných v daňových a legislativních rájích typu Lucemburska a Kypru. Platí to v případě výrobce autodílů SaarGummi Czech, brněnské továrny na plynové turbiny Ekol a nově i provozovatele solárních elektráren Energy 21.

Právě Energy 21 je důkazem, že velké obchody je možné uzavírat i bez požehnání prezidentů obou zemí. Fond China CEE Investment v lednu odkoupil Energy 21 od původního vlastníka, investiční skupiny Mid Europa Partners. Dostal se tím k portfoliu fotovoltaických elektráren v Česku o celkovém výkonu 61 megawattů. Kupní cena nebyla zveřejněna, jednalo se však řádově o miliardy korun.

Nejsme až moc servilní?

Názory na čínskou expanzi v tuzemském byznysu se různí. Někteří z toho mají viditelnou radost. „Jestliže jsem odhadoval, že objem čínských investic v tomto roce bude 45 milard korun, hluboce jsem se zmýlil. Je to jen na tento rok 95 miliard, ale samozřejmě, že investice jdou i opačným směrem,“ prohlásil v minulém týdnu prezident Miloš Zeman.

Čínské akvizice českých firem však přestavují jen zlomek z částky zmiňované prezidentem Zemanem. Objemově jsou vyšší různé dohody a memoranda o budoucí spolupráci či založení společných podniků, ty se však často nacházejí ještě ve fázi vyjednávání.

Řada kritiků varuje, že jsme vůči totalitnímu režimu v Pekingu až moc servilní. „Každopádně je potřeba vnímat Čínu jako důležitého obchodního partnera, ale zároveň je také nutné vnímat, že Čína vyznává jiné hodnoty, než na kterých je postaveno naše západní společenství. Proto je nutné velmi pečlivě posuzovat každou investici, která z Číny do Evropské unie směřuje,“ varuje bývalý diplomat Petr Kolář, který se dnes angažuje v Iniciativě pro evropské hodnoty.

Podle Koláře bychom si měli dobře rozmyslet, zda Číňany pustíme do strategických odvětví, jakými jsou energetika, IT, telekomunikace, ale i média. Podobně jako jiní komentátoři též Kolář upozorňuje na fakt, že Číňané jen málokdy u nás zakládají nové firmy a vytvářejí další pracovní místa. Pozitivní dopad na českou ekonomiku by mělo hlavně uvolnění bariér při vstupu na čínský trh, pokud se jej exportéři dočkají.

Až příliš nevyrovnaný obchod

Z prvního pohledu na statistiky o česko-čínské obchodní výměně je zřejmé, že je s tím potřeba něco udělat. Čína je dnes s 13procentním podílem druhým největším importérem do Česka, jen loni objem dodávek narostl o více než čtvrtinu na 464 miliard korun. Velký podíl spotřební elektroniky, oděvů, obuvi a hraček v českých obchodech nese značku „Made in China.“

Český vývoz do nejlidnatější země světa byl v minulém roce desetkrát menší. Aspoň částečnou změnu by mohla přinést memorandum o vzájemné spolupráci mezi Českou exportní bankou a Čínskou rozvojovou bankou, jež má usnadnit dodávky na východ Asie. „Český vývoz do Číny by se tak mohl v horizontu několika málo let přinejmenším zdvojnásobit,“ uvádí Miloš Welser, vedoucí oddělení Speciální projekty České exportní banky.

Zájem o expanzi českým exportérům nechybí. V loňském průzkumu mezi členy Svazu průmyslu a dopravy odpověděla jedna šestina oslovených, že má zájem s Čínou obchodovat. V praxi však  české podniky často narážejí na byrokratické bariéry i nesolidní jednání tamních obchodních partnerů.

Na hodnocení je dnes brzy

Velikonoční návštěva čínského prezidenta čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze je úspěchem české vlády a diplomacie, i když pachuť z útoků agresivních Číňanů na poklidné demonstranty s tibetskámi vlajkami jen tak nezmizí. Ale až čas ukáže, zda se dostaví vytoužený nárůst dodávek českého zboží a technologií na čínský trh.

---

Originální článek naleznete na: http://www.dotyk.cz/byz-14-2016/5_cinsky-drak-zatim-na-vysnenou-korist-v-cesku-nedosahl

Jiná, a přesto podobná Čína

Tomáě Hülle, Hospodářské noviny, 29.března 2016

• Pokud chcete uspět v Číně, je třeba udělat toto rozhodnutí pečlivě a následně se mu plně odevzdat.
• Oproti dalším expanzím i projektům zde totiž o to více platí, že Číně jako trhu je třeba věnovat úplně všechnu možnou energii.
• Jen tehdy existuje šance, že by se mohla ještě vrátit.

Liší se nějak čínský podnikatel od českého? Nijak zásadně. A bude se ptát na politickou situaci? Prakticky nikoli. Výše zmíněné si myslím navzdory tomu, že při přípravě tohoto textu právě sedím na letišti a v zavazadle mám spoustu materiálů o chování při podnikání v Číně, desítky vizitek dalších úspěšných přátel dobrých přátel a vynikající pocit z toho, že jsem opět uzavřel několik dalších dohod při večeřích se svými čínskými partnery u báječných italských těstovin. Je paradoxní, jak odlišně někteří vnímají Čínu, a přitom tato země a její podnikatelé nejsou ve všem tak odlišní. Ba právě naopak se dá hledat spousta podobností. K tomu je třeba proniknout přes úvodní nepochopení. To přitom není založeno na nedůvěře (historická), ale zejména na tom, že si každý vyhodnocuje obchod zcel odlišně.

Trpělivost a vynikající „čtení“ vašich partnerů je v Číně základem čehokoli.

---

Na jednom z nedávných jednání jsem získal podobnou zkušenost. Tradičně se konalo na “186. podlaží” jedné z nejluxusnějších restaurací v Hongkongu a menu se skládalo z deseti tradičních čínských chodů. (Navzdory své přímé zkušenosti už ze zhruba 30 rozličných čínských měst a mnoha provincií jsem stále z toho menu znal přibližně polovinu jídel.) Večeřel jsem se svým velmi dobrým přítelem a obchodním kolegou. Navzdory tomu jsme první dvě hodiny strávili rozhovorem o rodinách, cestování, krizi kapitálových trhů a vůbec budoucnosti Číny a čínského podnikání. O samotném podnikání v podstatě nepadlo v první polovině večera ani slovo a až ve druhé při doprovodu vynikajícího vína se řeč svedla na konkrétní projekty a naši spolupráci. V podstatě to nakonec kopíruje i většinu mnoha dalších jednání, která s železnou pravidelností v Číně vedu. Trpělivost a vynikající “čtení” vašich partnerů jsou základem čehokoli.

Dobrý partner, spolehlivý přítel

I z tohoto důvodu se na mne kupříkladu nedávno obrátil jeden velice seniorní manažer s konkrétní nabídkou akvizice v České republice. Jeho hlavní argument zněl: “Známe se dobře už tři roky. Nikdy jsi nás a naši skupinu do ničeho netlačil a my díky tobě už hodně dobře víme o této firmě (záměrně anonymizuji z důvodu mlčenlivosti). Bylo by možné ji společně koupit?” Takto se projevuje v praxi tzv. koncept tváře (mien-c’/mianzi) a přátelství (jou-i/youyi).

Tento příběh potvrzuje, že v Číně vše funguje zcela odlišně, ale zároveň trochu podobně. Čísla vždy musí sedět, ovšem do byznysu se jde až v momentě, kdy svého partnera pečlivě znáte a víte, co od něj čekat. Proto jsem nikdy nešel do spojenectví s firmami s podivnou strukturou, které v Číně dobře neznají ani zkušení podnikatelé. Je to nadmíru riskantní. Takových firem je přitom neskutečné množství a dokážou se chlubit hodně dobrými financemi k utrácení.

Co Čína kupuje?

Zda dojde k ekonomickým problémům Číny a čínských firem, obrovsky záleží na tom, jak využijí svá značně tučná bankovní konta a peníze na nich uložené. A zde právě nastává klíčový problém, který si mnoho západních firem neuvědomuje. Za prvé, v Číně je neuvěřitelné množství šarlatánů, kteří nabízejí vzdušné zámky a modré z nebe každé firmě, jež se přizná k zájmu expandovat do zahraničí. Je třeba dokázat svoji hodnotu. Za druhé, Čína a čínské firmy nakupují strategicky. Obdobné platí i pro strategické společné podniky (joint ventures) a jejich zakládání. Po určité době a mnoha rozmluvách odhalí každý opakující se vzorce toho, co například čínské investiční fondy chtějí.

Pokud tedy člověk dokáže spočítat první a druhé dohromady, odhalí, kde je příležitost pro růst. Není to ale snadné, neboť to spolkne obrovské množství prostředků a času. Není to jako “skórovat” v USA, kde můžete dělat byznys po dvou večeřích a představení na správném večírku za předpokladu, že dokážete prokázat svá čísla.

V Číně je přístup k dělání byznysu opačný, a navzdory tomu podobný díky tomu, že i čínské firmy si dokážou spočítat hodnotu a přeplácejí za situace, kdy je pro ně konkrétní projekt ze strategického pohledu naprosto klíčový. Nebo jsou-li firmy pod takovým vlivem státu, že ten jim nějakým způsobem ztrátu na projektu kompenzuje, protože má o zapojení do něj obrovský zájem. Propojení státu a firem je v Číně mimořádně silné. Klíčovou otázkou tedy spíše je, zda jde pouze o častou komunikaci mezi vedením společnosti a státem, nebo také o možnost státu činit za firmy nepřímo rozhodnutí. A to navzdory tomu, že nemá ve firmě vlastnické podíly. Jedná se v podstatě o absolutní formu networkingu.

Co Číňané chtějí

Na jaký typ projektů či firem se tedy při obchodování s čínskými partnery zaměřit? Aktuálně je nejsilnější poptávka zejména po technologických (neplést s IT), zdravotnických a distribučních firmách a tradičně o projekty a firmy v oblasti finančnictví, energetiky a dopravní infrastruktury. V těchto oblastech se dělají obchody neskutečně snadno a je třeba jen mít vytvořenu dostatečnou síť přátel a mít projekty, jež mají silný podnikatelský příběh. Další příležitostí je rovněž segment nemovitostí, kde se často opakují dva vzorce: diverzifikace financí, a tedy investiční nákupy, nebo výstavba gigantických nemovitostních projektů. Nemovitostních projektů o dostatečné velikosti i pro čínský kapitál je však v Evropě dnes naprosté minimum.

Nedávno jsem seděl s vysoce postaveným bankéřem z největšího asset management fondu v pevninské Číně a hovořili jsme o tom, co můžeme v následujících měsících a letech společně udělat. Setkání bylo konvenčně společenské se všemi tématy, která jsem už zmínil. Hned příští den jsem ovšem obdržel standardní západní e-mail s přesným popisem projektů, do nichž by jejich společnost se mnou okamžitě šla. On sám se mi přitom zaručil, že dokáže tyto projekty prohnat skrze představenstvo firmy.

Nejsem si jistý, nakolik dokážou tento příměr ocenit tradiční nefinanční podnikatelé, ale pro výrobní firmy platí v podstatě obdobné. Je třeba mít vizi a cíl, důvod, proč má zahraniční firma zájem o partnerství, a dokázat, kde je její soutěžní výhoda ve srovnání s konkurencí. Následně přijdou obvyklé otázky typu: Proč právě čínský partner a proč nyní? Pokud ale dokáže podnikatel neformálně a bez většího tlaku vysvětlit všechny body s elegancí krasobruslaře, má obrovskou šanci na vynikající byznys. Už se nemusí obávat toho, že by jej jeho partner podvedl. Dokáže-li tedy dodržet své slovo a dostát svým závazkům.

Není třeba připomínat klasickou obchodní formuli, že marketingové přehánění a schopnost prodat svůj produkt jsou jedna věc, ale na druhé straně této tenké hranice už stojí nesplněný slib a lež, které se v podnikání nikdy neodpouští.

Chybami se člověk učí

Nikdo není bez vrásek, které mu způsobily jeho vlastní chyby. Podnikatelé se musí často rozhodovat na základě intuice. Nejúspěšnější je ten, kdo dokáže získat co nejvíce informací před rozhodnutím a následně se jeho intuice skloubí i se štěstím. Udělal jsem v Číně spoustu chyb, které spočívaly zejména ve špatném odhadu osobnosti nebo příliš rychlém přístupu k příležitosti. Rychlost rozhodování a vůle jít za cílem jsou běžně vnímány jako největší devízy podnikatelů. Nikoli však v Číně, a pokud si má čtenář tohoto článku něco odnést, tak právě toto.

Nevěřím na krátkodobé vztahy a rychlá řešení. Člověk nikdy nezbohatne rychle a nevybuduje impérium během pár večerů s císaři podnikání. V Číně to platí dvojnásob. Pokud chce někdo uspět, je třeba udělat toto rozhodnutí pečlivě a následně se mu plně odevzdat. Oproti dalším expanzím i projektům zde totiž o to více platí, že Číně jako trhu je třeba věnovat úplně všechnu možnou energii. Jen tehdy existuje šance, že by se mohla ještě vrátit.

---

Článek napsal Tomáš Hülle pro Hospodářské noviny, originál je k dispozici zde.

2015: A Year of Flying Colors for Pursuing Major-Country Diplomacy with Distinctive Chinese Features

Wang Yi, China International Studies, January/February 2016

As 2015, a year of great importance to both China and the world, is drawing to an end, it is time for me to review the progress made in China’s diplomacy.

The year 2015 is a crucial one in the advance of human history.

Seventy years ago, the United Nations was established following the victory of the World Anti-Fascist War. Countries around the world have held commemorations on that part of history which reshaped the future of mankind to draw lessons from history, prevent recurrence of similar tragedies and deliver a better future of peace and prosperity. Pursuing peace and development, China joined the international community in setting the sustainable development goals for 2030 and post-2020 climate change agenda, two priorities on the global agenda. China has also strengthened international cooperation to combat terrorism and address other global challenges.

The year 2015 is an important one for achieving the rejuvenation of the Chinese nation.

Also 70 years ago, the Chinese people fought heroically against the barbarous aggression of Japanese militarists and won China’s national liberation and independence. Led by the Communist Party of China (CPC), the Chinese people of all ethnicities have embarked on the path of building socialism with distinctive Chinese features. In 2015, under the leadership of the CPC central committee with Comrade Xi Jinping as the General Secretary, we have worked hard to implement the Four Pronged Comprehensive Strategy and adopted a proposal on China’s 13th Five-Year development plan; and we are endeavoring to achieve the first centenary goal, i.e. to finish the building of a moderately prosperous society in China by 2020.

Embracing major changes in both domestic and international environment under the leadership of the CPC central leadership, we have launched major initiatives and made much progress on the international front. The year 2015 has been a year of flying colors for China’s pursuit of major-country diplomacy with distinctive Chinese features.

First, China’s international standing has been fully raised.

China pursued an active diplomatic agenda in 2015, proposing a number of initiatives and solutions with far-reaching significance in political, economic and security fields. China has grown into an indispensable force in shaping international relations and plays a constructive role in upholding world peace and promoting global development.

We successfully held commemorations on the 70th anniversary of the victory of the Chinese People’s War Against Japanese Aggression and the end of the World Anti-Fascist War, sending a strong message of upholding peace and justice to the world. Chinese President Xi Jinping and leaders and representatives of 60 countries and regional and international organizations reaffirmed their commitment to the post- WWII international systém with the UN at its core and the basic norms governing international relations based on the UN Charter. They also renewed their commitment to upholding the hard-won peace and stability of the world, and expressed firm opposition to moves aimed at reversing the trend of history. All this has boosted the pursuit of peace and justice by the human society.

We have continued our efforts to grow the world economy and provided new impetus to global financial stability and reform. Despite downward pressure at home and abroad, the Chinese economy will grow by around 7% in 2015, leading the world and contributing to 1/3 of global growth. China has thus remained an indisputable main engine driving the world economy.

We initiated the establishment of the Asian Infrastructure Investment Bank (AIIB) and the BRICS New Development Bank, the very first multilateral financial institutions established by developing countries, thus injecting fresh impetus to global economic and financial governance and reform. The RMB has been included into the IMF’s SDR currency basket. The inclusion marks the international status of a currency of developing countries, boosted international community’s confidence in China’s economy and will enhance the current international monetary and financial system and make it more balanced.

We have been actively involved in pursuing major goals on the global agenda and made important contribution to advancing them. When attending the summits commemorating the 70th anniversary of the UN, President Xi Jinping elaborated on China’s positions on major international issues and announced a number of major Chinese initiatives. These include the following: the establishment of a China-UN peace and development fund and a fund assistance for South-South cooperation. China’s joining of the UN Peacekeeping Capability Readiness System and the building of a peacekeeping standby force of 8,000 troops, and China’s cancellation of debts owed by the least developed countries. China successfully co-hosted with the UN the Roundtable on South-South Cooperation and the Global Leaders’ Meeting on Gender Equality and Women’s Empowerment, which were well attended. The international community has high expectations of China as it has taken over next year’s G20 presidency.

We have acted as a responsible major power and played an important leadership role in enhancing global cooperation on climate change. After reaching the ground-breaking Joint Announcement on Climate Change with the United States last year, China submitted on schedule its Intended Nationally Determined Contributions to the secretariat of the UNFCCC. And we issued joint statements on climate change successively with the European Union, France, India and Brazil. China announced the establishment of a RMB20 billion South-South Climate Cooperation Fund. At the recently held Paris Climate Conference, President Xi set forth China’s position on climate change and global climate governance. Together with other leaders, he made important contribution to reaching a comprehensive, balanced, ambitious and binding post-2020 agreement on climate change at the conference.

We have offered China’s solutions to hot-spot issues, and played a constructive role in upholding world peace and security, from China’s close neighboring areas to distant West Asia and North Africa. China was deeply engaged in negotiations on the Iranian nuclear issue and made vigorous mediation efforts. China contributed its share to resolving the crucial issues of the redesign and modernization of Arak heavy water reactor, thus making it possible to reach a comprehensive agreement. China worked with Inter-governmental Authority on Development (IGAD) to mediate domestic reconciliation in South Sudan, which was broadly welcomed by the international community.

We raised a four-step framework proposal on achieving political settlement of the Syrian issue and joined relevant international mediation in an objective and balanced way. We have dispatched over 2,700 peacekeepers to many hot-spot areas across the world to uphold local peace and stability.

Together with Pakistan, and with US participation, we have brought the Afghan government and Taliban to peace talks, thus ushering the Afghan peace process into a new stage. We made vigorous efforts to uphold peace on the Korean Peninsula and build consensus for resuming the Six- Party Talks. We sternly condemn and oppose terrorism in all forms and support both international and regional counter-terrorism cooperation. We take the position that in conducting counter-terrorism cooperation, we should be guided by basic norms governing international relations, respect a country’s sovereignty and reject double standards. We should tackle both the symptoms and root causes of terrorism, and pool strengths of all parties to remove the breeding ground of terrorism.

Second, we have advanced China’s diplomacy on all fronts.

On the basis of completing the general layout of China’s diplomatic agenda in the past two years, we have pursued this year’s diplomacy with greater intensity and deepened relations with countries on major fronts.

North America: President Xi Jinping paid a successful historic visit to the United States. Following their meetings in Sunnylands, California, and Zhongnanhai, Beijing, President Xi and President Obama had an autumn meeting in the White House. They reaffirmed the important consensus of building a new model of major-country relations and sought synergy between the development goals and national strategies of the two countries. With keen appreciation of the growing converging interests between China and the United States, they agreed to actively fulfill the two countries’ international responsibilities to the human society. The meeting produced 50 agreements and outcomes and laid out a new vision of promoting strategic cooperation in various areas. During his visit to both the West

Coast and the East Coast, to both the innovation center and the political center, and in his engagement with both ordinary Americans and public leaders, President Xi sent a strong message of forging enduring friendship and win-win cooperation to the American people, laying a solid foundation for the long-term growth of China-US relations.

Eastern Europe and Central Asia: Chinese and Russian presidents attended the commemorations of the victory of the Second World War held in each other’s country and jointly upheld international justice and conscience. The political mutual trust between the two countries was further enhanced, and China-Russia strategic partnership of coordination has maintained a high-standard performance. Steady progress has been made in cooperation on major projects in energy, aviation and space. A cooperation agreement on building a high-speed railway between Moscow and Kazan was signed, and cooperation on development in Russia’s Far East region entered a new stage. President Xi Jinping paid successful visits to Kazakhstan and Belarus and Premier Li Keqiang chaired the prime ministers’ meeting of the Shanghai Cooperation Organization. China has had top-level exchanges with almost all countries in the region.

Europe: President Xi Jinping paid a grand state visit to the United Kingdom. The two countries agreed to establish a global comprehensive strategic partnership for the 21st century, ushering in a golden age of China-UK relations and setting the pace for deepening mutual trust and cooperation between a major emerging country and a traditional power. Premier Li Keqiang paid successful visits to France and the EU and had the first meeting with the new EU leadership. The visits charted a new course for China’s cooperation with France and EU. China and Germany had their first high-level financial dialogue, and, a few days later, I will go to Germany to attend the first China-Germany strategic dialogue on diplomacy and security. The “16+1” cooperation between China and Central and Eastern European countries has registered rapid progress. The first leaders’ meeting of the two sides held in China affirmed our commitment to forging an open, inclusive and win-win partnership and identified six major areas of cooperation, which constituted a new 1+6 cooperation pattern. This year, China has had high-level exchange of visits with 21 European countries, promoted balanced cooperation with all countries across Europe and has made progress in building partnerships for peace, growth, reform and civilization with Europe.

Asia Pacific: President Xi Jinping attended the Asian-African Summit and commemorations of the 60th anniversary of the Bandung Conference, pointing the way of deepening Asia-Africa cooperation, South-South cooperation as well as North-South cooperation in a new era. Premier Li Keqiang visited the Republic of Korea and relaunched the China-Japan-ROK leaders’ meeting which had been put on hold for three years. We successfully hosted Indian Prime Minister Modi’s visit to China, strengthening mutual trust and cooperation between the two major developing countries. When a devastating earthquake hit Nepal, there was an outpouring of sympathy in China towards the people affected by the disaster, and we provided immediate relief assistance to the Nepalese people across the Himalayas. Together with Indochina countries which are China’s close neighbors, we held the first Lancang-Mekong Cooperation Foreign Ministers’ Meeting, officially launching this new model of sub-regional cooperation process. We have pursued the free trade strategy at a faster pace to build a free trade network with focus on China’s neighbors and covering the whole world. Free Trade Agreements with the Republic of Korea and Australia were signed and approved, negotiations on upgrading China- ASEAN FTA were completed and preparations have been stepped up on upgrading China-Singapore FTA. Major progress has been made in RCEP negotiations, and all parties agreed to complete negotiations in 2016.

Africa and Latin America: For the first time, the summit of the Forum on China-Africa Cooperation was held in Africa. President Xi Jinping and leaders of 50 African countries as well as the Chairperson of the African Union Commission attended the summit and made a comprehensive decision to boost China-Africa cooperation in all areas. We put forward a ten-point cooperation plan, designed to enhance Africa’s capacity for self-development and meet the pressing need of the African people. This initiative, a banner in China-Africa solidarity and cooperation and a fine example in South- South cooperation, will enable China to continue to lead in international cooperation with Africa and raise China-Africa friendly ties to a new high. The first ministerial meeting of the Forum of China and the Community of Latin American and Caribbean States (CELAC) was held in China, which produced new consensus on building an all-round China-CELAC cooperative partnership of equality, mutual benefit and common development and launched the all-round China-CELAC cooperation mechanism. Premier Li Keqiang visited four Latin American countries, where he sought to align the development strategies of the two sides and promoted a flagship project in production capacity cooperation, namely, a railway linking the Pacific and the Atlantic. China’s diplomacy this year started with the China-CELAC cooperation forum and concluded with the China-Africa cooperation forum, which created good momentum for China’s cooperation with other developing countries in these two vital regions.

Third, we have formed synergy between the development strategies of China and the relevant countries.

This year has seen the completion and launch of the implementation plan of the Silk Road Economic Belt and the Maritime Silk Road for the 21st Century, namely, the “Belt and Road” initiative. China has worked actively to create synergy between its development strategy and those of countries along the routes in accordance with the principle of engaging in extensive consultation, making joint contribution and sharing benefits. China has signed Belt and Road cooperation agreements with more than 20 countries. With the global economy in the doldrums, the Belt and Road initiative has created new hope and new prospect for and instilled dynamism in the Eurasian and global economy.

The Belt and Road initiative has made significant progress in Eurasia, where it was launched. This year, China and Russia, as two major countries on the Eurasian continent, further coordinated their development strategies, signed the joint statement on coordinating development of the Silk Road Economic Belt and the Eurasian Economic Union, set up a coordinating mechanism and decided that the Shanghai Cooperation Organization will be the main platform for advancing this goal, thus greatly boosting the implementation of the Belt and Road initiative in Eurasia. Over the course of this year, China has signed cooperation agreements on pursuing the Belt and Road initiative with almost all Central Asian and Transcaucasian countries. In two days’ time, the annual meeting of the prime ministers of the SCO member states will be held in Zhengzhou, which will be a good opportunity for China to further discuss with Eurasian countries effective ways of enhancing integration and mutually beneficial cooperation.

The Belt and Road initiative has created closer linkages between the development of China and Europe. The two sides decided to synergize the Belt and Road initiative and the Investment Plan for Europe, discussed the establishment of the China-EU Joint Investment Fund and set up the Connectivity Platform. China and the UK explored the possibility of cooperation under the Belt and Road initiative and the UK’s National Infrastructure Plan and the Northern Powerhouse program. China and Germany established a mechanism of aligning “Made in China 2025” and Germany’s Industry 4.0 initiative. The Central and Eastern European countries (CEECs) are the eastern gateway of Europe. China has signed governmental MOUs on pursuing Belt and Road initiative with six CEECs, including Poland, the Czech Republic and Hungary. Under the “16+1” cooperation framework, China and CEECs also decided to launch a cooperation initiative involving ports of the Adriatic, Baltic and Black seas, accelerate the opening of the China-Europe Land-Sea Express Line with the Budapest-Belgrade railway link as its main component, and explore a new connectivity cooperation framework.

The Belt and Road initiative has boosted the prospect of Asia’s prosperity. In Northeast Asia, China and the ROK decided to synergize four development strategies. China and Mongolia agreed to link the Silk

Road and Mongolia’s Steppe Road initiative. China, Russia and Mongolia reached important consensus on building an economic corridor linking the three countries and signed the medium-term roadmap for trilateral cooperation. In Southeast Asia, China and Indonesia agreed to speed up the alignment of their development strategies. China and Vietnam have intensified consultations on cooperation between the Belt and Road initiative and “two corridors and one ring” initiative. China and Singapore explored the possibility of jointly opening market in third countries under the Belt and Road initiative. Important progress has been made in enhancing connectivity between China and Southeast Asia. China and Indonesia agreed to jointly build the Jakarta-Bandung high-speed railway. Construction of the China-Laos railway and China-Thailand railway will soon begin. Work of charting the route of the China-Vietnam railway has accelerated. Thanks to these efforts, the long-expected Pan-Asian Railway network has got off ground. In South Asia, China and India have strengthened Belt and Road cooperation in infrastructure. The roadmap of China-Pakistan Economic Corridor has been further refined and a number of key projects have been launched. Initial progress has been made in the work of the joint working group of the Bangladesh-China-India-Myanmar Economic Corridor. A major transport route connecting East Asia and South Asia will soon take shape.

International cooperation on production capacity and equipment manufacturing has become an important way to achieve win-win progress. Over the course of this year, we have signed agreements on enhancing production capacity cooperation with more than 20 countries in Asia, Africa, Latin America and Europe, promoting our common development. We have created a new model of production capacity cooperation with Kazakhstan under which a cooperation package containing 45 early harvest projects worth over 20 billion US dollars was agreed upon. We set up a US$30-billion fund for production capacity cooperation with Latin America and a US$20-billion bilateral production capacity cooperation fund with Brazil. The China-Africa Fund for Production Capacity

Cooperation with an initial contribution of US$10 billion was set up. We signed the MOU with the African Union on cooperation on road, railway and aviation networks and industrialization in Africa, and discussions regarding implementation are under way. China has carried out production capacity cooperation of various forms, focusing on industrial parks in neighboring countries, cross-border economic cooperation zones and port industrial zones. China signed cooperation documents on exploring third country market with France and the ROK respectively, creating a new model of North-South and South-South cooperation.

Fourth, China’s diplomatic theory has been further enriched.

China’s fast-paced diplomatic practices have created a new vision for China’s diplomacy. At last year’s Central Conference on Work Relating to Foreign Affairs, the building of a new type of international relations featuring win-win cooperation was set as the goal of China’s diplomacy. This year, China put forward a new vision of building a community of shared future for mankind. In his important addresses made at the annual meeting of Boao Forum for Asia and the summits at the United Nations, President Xi Jinping elaborated on what this vision is about. The following is what President Xi envisions: Partnerships based on equality, consultation, mutual understanding and accommodation; a security architecture featuring fairness, justice, joint contribution and shared benefits; open, innovative and inclusive development that benefits all, inter-civilization exchanges that promote harmony and inclusiveness and respect differences; and an ecosystem that puts Mother Nature and green development first. Together, these five elements constitute a broad vision for building a community of shared future for mankind.

Based on a keen appreciation of the underlying global trend, this vision focuses on the future progress of mankind. This concept and the call of building a new type of international relations draw on and enrich each other, and both are about cooperation and win-win progress. Both embody China’s aspiration to make our world a better place and its tireless pursuit  of this goal. The new type of international relations is about what kind of state-to-state relations China wishes to build, and the community of shared future is about what kind of world China hopes to create. The latter has profound political, economic, security, cultural and ecological dimensions. This new vision has received extensive recognition and endorsement by the international community, particularly the developing world. It has become a new hallmark of China’s diplomacy on the international stage.

The year 2016 will be the first year for implementing China’s 13th Five- Year Plan. It will also see accelerated adjustment and transformation of the international architecture from a new starting point. In conducting diplomacy, we will follow the leadership of the CPC Central Committee with Comrade Xi Jinping as General Secretary, act in accordance with the vision of major-country diplomacy with distinctive Chinese features, and assume our due international responsibilities so as to foster a more favorable external environment for China’s endeavor to finish building a society of initial prosperity in all respects and make more contribution to global peace and development.

We will redouble efforts to promote development at home. To get the implementation of the 13th Five-Year Plan off to a good start will be the central task for the whole Party and the nation next year. China’s diplomacy will be conducted to help accomplish this task. We will give priority to pursuing the Belt and Road initiative, focus on connectivity and production capacity cooperation, and achieve synergy between the development strategies of China and other countries concerned. We will strengthen discussion and coordination with countries along the Belt and Road areas and make the Belt and Road initiative deliver more early outcomes. Flagship projects will be launched by the AIIB and the Silk Road Fund in production capacity cooperation. We will work to conclude new free trade agreements and upgrade the existing ones, and on the basis of achieving win-win outcomes, expand the international market and increase external driving force for promoting economic growth at home.

We will strive to lead global growth. China is the world’s second largest economy and has made more contribution to global growth than any other country. The international community has high hopes on China and expects it to play a bigger role in the global economy. It hopes that China will work with other major economies to steer the world economy out of the doldrums. China will host the G20 summit in Hangzhou next autumn, which will be the first G20 summit hosted by China and another important global economic forum following last year’s successful APEC meetings held in Beijing. At next year’s G20 summit, leaders of major economies will meet by the side of the West Lake, and all eyes will be on China again. Guided by the principles of openness, transparency and inclusiveness, we will maintain consultation and coordination with other G20 member states to ensure a successful summit that will unlock fresh driving force for global growth, produce new solutions to global economic problems, chart a new pathway for improving economic and financial governance, and make new contribution to building an innovative, invigorated, interconnected and inclusive world economy.

We will endeavor to uphold world peace. In the face of an intricate and volatile international landscape, we will continue efforts to build a framework of major-country relations featuring positive interaction and winwin cooperation, and we will work with Russia, the United States, European countries and major emerging countries to tackle global challenges. We will continue to get actively involved in seeking political settlement of various hotspot issues in the Middle East, Africa and China’s neighborhood area in a constructive and responsible manner, and we will fully honor our solemn pledges to UN peacekeeping missions. We will continue to take an active part in international counter-terrorism cooperation in our own way, firmly uphold the international nuclear non-proliferation regime, and enhance dialogue and cooperation with other countries on fostering a peaceful, secure, open and cooperative international cyberspace.

We will actively contribute our share to the development of our region. We will work with other countries to build a community of shared future in Asia to maintain stability and promote economic development of the region. We are committed to upholding peace and stability on the Korean Peninsula, fully support the improvement of inter-Korean relations, and will work tirelessly to create conditions for the resumption of the Six-Party Talks. We will host commemorative events to mark the 25th anniversary of China-ASEAN dialogue relations, implement the upgraded version of China-ASEAN Free Trade Agreement, take China- ASEAN friendship and cooperation to a new stage and ensure the success of the inaugural Lancang-Mekong Cooperation Leaders’ Meeting. We support India in hosting the BRICS Leaders’ Meeting, and will work to create synergy between China’s development strategy and those of South Asian countries. We will stay actively involved in Afghanistan’s peace and reconstruction endeavor and support the resumption of the process of national reconciliation in Afghanistan. We will take the Shanghai Cooperation Organization and the Conference on Interaction and Confidence-Building Measures in Asia as two platforms to deepen practical cooperation with the Central Asian countries and support them in pursuing enduring peace, stability, development and prosperity.

With regard to the South China Sea, an issue that has attracted much attention this year, we will, on the basis of respecting historical facts and acting in keeping with the United Nations Convention on the Law of the Sea and other international law as well as various agreements reached by China and ASEAN countries, continue to resolutely safeguard our lawful and legitimate territorial sovereignty and maritime rights and interests. We are firmly opposed to the moves taken by a handful of countries and non-regional forces to exacerbate disputes and create tension. At the same time, we stand ready to take the dual-track approach widely accepted by countries in the region. Specifically, we will seek proper settlement of disputes and keep differences under effective control through dialogue and consultation with countries directly involved in accordance with the Declaration on the Conduct of Parties in the South China Sea. At the same time, we will work with ASEAN countries to maintain peace, stability and freedom of navigation and overflight in the South China Sea.

We will endeavor to fulfill our responsibilities to the well-being of our people. To serve the people remains an abiding goal of China’s diplomacy and to ensure that Chinese nationals are well treated and safe abroad is the bounden duty of China’s diplomacy. In 2015, we have reached agreements with 16 countries including France and Argentina on facilitating personnel exchanges; and we have reached agreement with Canada on issuing visa valid for up to 10 years and with the European Union on the roadmap of negotiation on a personnel exchange agreement. We safely evacuated 613 Chinese nationals from Yemen after turbulence broke out in the country and brought back 5,685 Chinese from the airport in Nepal’s capital after the country was hit by a massive earthquake. We have properly handled close to 60,000 consular protection cases involving the rights, interests and safety of Chinese nationals in various countries. Over 100,000 calls have been handled by the Foreign Ministry’s Global Emergency Call Center for Consular Protection and Services through the 12308 hotline. We have successfully rescued close to 20 Chinese nationals taken hostage overseas. Still, we are saddened that Chinese nationals were killed in violent and terrorist attacks or as hostages. With the implementation of the 13th Five- Year Plan next year, China will open up at a faster pace. The number of Chinese nationals going abroad is expected to rise steadily, and China’s overseas presence will also expand. With this in mind, we will, with a strong sense of responsibility to our people and our nation, work with all relevant government departments to intensify efforts to protect and assist Chinese nationals overseas and do all that is necessary to ensure the legitimate rights and interests of Chinese nationals and businesses abroad as well as the safety of their lives and property.

All of you present here are leading Chinese scholars and researchers on international relations, and you have contributed your share to the successful conduct of China’s diplomacy. Here, on behalf of the Foreign Ministry, I express our most sincere appreciation to you. I am sure we can count on your continued interest in and support for China’s diplomacy.

---

This is the speech made by Chinese Foreign Minister Wang Yi at the Opening Ceremony of the Symposium on International Developments and China’s Diplomacy in 2015 that was co-hosted by China Institute of International Studies and China Foundation for  International Studies on December 12, 2015.

Forging a Community of Shared Destiny for Mankind: The “Global Dream” of China

Ruan Zongze, China International Studies, January/February 2016

In his New Year Message for 2016, Chinese President Xi Jinping said, “It’s such a big world with so many problems. The international community expects to hear China’s voice and see its proposals. We cannot be absent.” Recognizing the profound changes taking place in the global landscape and the development trend of human society, President Xi has put forward a new concept of international relations, which is to “build a new type of international relations with win-win cooperation at the core, and forge the community of shared destiny for all humankind.” This is not only a declaration of policy, but also a vision for international relations that transcends the old “zero sum game.”

Core of President Xi Jinping’s Diplomatic Theories and Practice

In the new year message, President Xi expressed the hope that “the international community can join hands to contribute more peace and cooperation to the world, turn confrontation into cooperation, turn conflicts into peace, and work together to build a community of shared destiny possessed and shared by people of all countries.” This is China’s world view; and also its global dream.

The opening ceremony of the AIIB was held on January 16, 2016. The photo snapped the moment that President Xi unveiled the symbol sculpture of the AIIB –“Midas Touch.”

---

Since the 18th National Congress of the Communist Party of China in November 2012, the CPC Central Committee with President Xi Jinping as general secretary has been actively promoting the establishment of a “community of shared destiny for all humankind,” with win-win cooperation as its core value, refuting the idea that “a country will definitely seek hegemony once it becomes strong.” In March 2013, President Xi delivering a speech in Russia in which he said, “In the world today, countries are interconnected and interdependent in an unprecedented way. The human race lives in the same global village, and in the same space where history and reality meet. We are increasingly a community of shared destiny in which we are becoming ever more closely interconnected.” In April of the same year, in his speech during the Boao Forum for Asia, Xi stressed that, “Humans have only one planet, and all countries share the same world. Common development is an important basis for sustainable development, which is in line with the long-term and fundamental interests of people in all countries. As we live in the same global village, we should firmly establish a sense of a community of shared destiny, act in keeping with the times, grasp the correct direction, and make joint efforts to bring the development of Asia and beyond to a new level.” Xi has said he likes the phrase “community of shared destiny” very much, and in December 2015, he proposed “building a cyberspace community of shared destiny” at the Second World Internet Conference.

In September 2015, in his speech at the 70th UN General Assembly, Xi said that all countries now depend on each other and share together each other’s weal and woe. He said all countries should inherit and carry forward the purposes and principles of the UN Charter, build a new type of international relations with win-win cooperation at the core, and establish a community of shared destiny for all humankind. He called for partnerships featuring equal treatment, wide consultation and mutual understanding, and the upholding of integrity and justice, and urged the establishment of a security structure shared by all. He said countries’ development paths should be mutually beneficial, inclusive and respect nature, and exchanges between civilizations featuring mutual accommodation and harmony without uniformity should be promoted. At the 2015 Boao Forum for Asia, Xi outlined four principles to promote the establishment of a community of shared destiny for all humankind: all countries should uphold mutual respect and equal treatment; adhere to win-win cooperation and common development; achieve common, comprehensive, cooperative and sustainable security; and stick to inclusiveness, mutual accommodation, mutual learning and borrowing between different civilizations. From bilateral communities of shared destiny to regional communities of shared destiny, to a community of shared destiny for humankind, Xi has continually broadened the scope of China’s vision of a common community.

In recent years, China has being building communities of shared destiny with Arab states, Latin American countries, African countries and ASEAN countries. It has further proposed to build an “Asian community of shared destiny,” “a community of shared destiny with China’s neighboring countries” and “a community of shared destiny for all humankind.” Xi has explained the concept in different ways. For example: “Once the water rises, the lotus blooms higher”; “You travel faster when you travel alone, but you travel farther when you travel with others”; “One single tree is incapable of blocking the wind”; “When the big river is full of water, the smaller ones will never run dry, and vice versa”; “One will burn one’s hair blowing out another’s candle”; “A single flower does not make a spring, which is defined by all flowers in bloom.” These traditional expressions vividly portray the concept, and show that a community of common destiny for all humankind is now at the heart of China’s diplomatic theory and practice. Chinese Foreign Minister Wang Yi has pointed out that the country’s new type of international relations answer the question of what kind of international relations China wants to build. And a community of shared destiny for humankind further answers the question of what kind of a world China seeks to build. “Once this important idea was raised, it was universally recognized and welcomed by the international community, developing countries in particular. It is becoming another important banner of China’s diplomacy on the global stage.”

The Chinese Dream and a Community of Shared Destiny

Provide Opportunities for Each Other First of all, the destiny of China is closely related to that of the world. The Chinese dream and the dream of building a community of shared destiny for all humankind depend on each other and reinforce each other. China thus has two dreams: the Chinese dream and a global dream. The realization of the Chinese dream also requires the construction of the community of shared destiny for all humankind. While, at the same time, it is of great significance for the global community that China realize the Chinese dream.

Never before has China been so close to the center of the global stage. Since the 18th CPC National Congress, it has been a common expectation of the Chinese people that the Chinese dream of achieving the great rejuvenation of the Chinese nation will be realized. The realization of the Chinese dream and the peaceful development of the world are closely associated and offer opportunities to each other. On December 5, 2012, when he was talking to foreign experts living in China, President Xi mentioned the relationship between China’s development and the shared destiny of the global community, saying, “Our undertaking is an undertaking to achieve win-win cooperation with all countries around the world. The international community is increasingly becoming a community of shared destiny in which every country is dependent on one another.” Countries should be consistent with the trend of the times, grasp the right direction, and achieve mutual benefit and win-win results by firmly establishing the awareness of a community of shared destiny for all mankind.

In the face of the great changes and adjustments taking place in the world, China’s diplomacy in the new era has adopted a broader global vision and sense of responsibility. The CPC Central Committee coordinates domestic and international policies, strengthens top-level design, and combines various diplomatic approaches such as host diplomacy, pointenhancing diplomacy, and multilateral diplomacy. Being both flexible and pragmatic, China’s diplomacy employs both hard and soft approaches and makes greater progress with each passing year. Xi makes the most of various international occasions and forums to explain to the outside world “China’s story” and create a favorable environment for the realization of the Chinese dream. He clarifies what kind of a country China is, China’s commitment to a peaceful path of development, the future prospects for the Chinese economy, and why the Chinese dream is of great significance to the world. Xi has pointed out that we should “focus on the new situation and new tasks, actively promote diplomatic innovation in terms of theory and practice, give priority to explaining how the Chinese dream is relevant to the world, enrich the strategic thinking of peaceful development, establish a new type of international relations featuring win-win cooperation, uphold friendship and use the right way to achieve interests, advocate common, comprehensive, cooperative and sustainable security values, build a new type of relationship between major countries, put forward and implement the philosophy on peripheral diplomacy of amity, sincerity, mutual benefit and inclusiveness, and carry out the guidelines of sincerity, real results, affinity and good faith in our relations with African countries.

In 2015, China made sustained efforts to strengthen its diplomacy and this yielded remarkable results. President Xi made eight foreign visits in 2015, covering four continents, 14 countries and nine international conferences. The fruits of these include: the Asian Infrastructure Investment Bank (AIIB), which has been officially launched, preliminary achievements of the Belt and Road Initiative, China provided another $60 billion as assistance for Africa, the renminbi was successfully included in the International Monetary Fund’s Special Drawing Rights basket of currencies, and China joined the European Bank for Reconstruction and Development (EBRD). The US Congress approved the reform program of the IMF, which raised China’s share in the institution from 3.996 percent to 6.394 percent, and it now ranks third among all member countries, up from sixth. This move has added to China’s weight in the global economy. The free trade agreements China signed with South Korea and Australia came into force on December 20, 2015. All these show, as Xi said, “China will always open its arms to the rest of the world; and we will try our best to help those in need. We will make our circle of friends larger and larger.”

Second, the world expects China to play a greater role. By advocating the building a community of shared destiny for all humankind, President Xi is demonstrating China’s willingness to shoulder greater responsibility in world affairs. And, as he has pointed out, that while the Chinese people uphold patriotism, they also have global horizons and think globally. As the country’s national strength grows, China will shoulder more international responsibilities and obligations within its capabilities, so as to make greater contributions to world peace and global development.10 Today’s China is a global country. The Chinese people share weal and woe with the rest of the planet. As a builder of and contributor to the international order, China actively participates in global governance, and it is expanding its status and role in world affairs. China played a key role in the making of the 2030 Agenda for Sustainable Development and the post-2020 climate change arrangement. It has also actively responded to all kinds of global challenges, including terrorism. In September 2015, during the 70th session of the UN General Assembly, President Xi expounded China’s “five-in-one” values on international order, which was the first time that the ecological system was introduced in the context of the international order.

2015 marks the 70th anniversary of the founding of the United Nations. As a founding member of the UN, China has taken concrete actions to support the organization in its efforts to play a larger role. Xi announced that China would join the new UN peacekeeping standby mechanism. China has taken the lead in the formation of a standing peacekeeping force, and established a 8,000-people standby peacekeeping force. In the next five years, China will train 2,000 peacekeeping personnel for other countries, and carry out 10 mine clearance assistance projects; provide the African Union with $100 million of free military assistance, so as to support the establishment of Africa’s standing army and emergency response forces; arrange the first helicopter unit for the peacekeeping operations of the UN in Africa; and part of the China-UN Peace and Development Fund will be used to support the peacekeeping operations of the UN.11 Xi stressed in the UN Development Summit that we needed to promote fair, open, comprehensive and innovative development. In the future, China will continue to follow the principle of “pursuing both integrity and interests, with priority given to integrity,” and make joint efforts with other countries to realize the post-2015 development agenda. China will establish the South-South cooperation assistance fund, and offer $2 billion as the first period support for developing countries to implement their post-2015 development agenda. It will also intensify its investment in the least developed countries, striving to invest $12 billion by 2030. It will also remit the unpaid intergovernmental interest-free loans and debts due by 2015 of the least developed countries, inland developing countries and small island developing countries.12 Though still a developing country, China is willing to do its best to contribute to the economic growth of other developing countries and the improvement of people’s livelihoods in those countries.

From late November to early December 2015, during the opening session of the Paris Conference on Climate Change, President Xi called on the developed countries to share more and take more responsibility to achieve mutual benefits and win-win results. He further said that we should ensure the effective compliance and implementation of international rules, uphold democracy, equality, justice, and the international rule of law, and follow the principle of common but differentiated responsibilities, and that all countries should be allowed to seek the strategies and responses to climate change most suited to their national conditions. During the critical period of negotiations, President Xi talked to President Obama on the telephone, which played a major role in enabling the conference to achieve concrete results. After the Paris climate change agreement was signed, Xi talked with Obama again, as scheduled, to emphasize that China stands ready to coordinate and cooperate with all relevant parties including the United States, so as to ensure the effective implementation of the agreement, expand bilateral pragmatic cooperation in the field of climate change, and bring more and better benefits to people of China and the United States, as well as the other parts of the world. The UN Secretary-General Ban Ki-moon said that China had demonstrated “strong leadership” to promote and secure an agreement in Paris.

Focusing on the building of a community of common destiny for all humankind, President Xi has spread China’s voice by fully explaining China’s views on the most important issues facing the world today, covering such fields as politics, economy, security, culture, global governance, the environment, development, counterterrorism, nonproliferation of nuclear weapons, peacekeeping, the rights of women, and natural disasters. These efforts have raised the strength of China’s voice in discussing global issues and shaping international rules, enhanced the transparency and predictability of China’s policies, and won the praise of the international community.

The Building of a Community of Shared Destiny for All Humankind Promotes Major-Country Diplomacy with Chinese Characteristics

The concept of a community of common destiny for all humankind has enriched China’s strategic thinking of peaceful development. The report of the 18th CPC National Congress points out that China will continue to hold high the banners of peace, development, cooperation and win-win results, and will unswervingly seek to safeguard world peace and promote common development. It further stresses that China remains committed to the path of peaceful development, adheres to an independent foreign policy of peace, and follows its opening-up strategy for mutual benefit and win-win cooperation. In January 2013, when he was presiding over the group study of the Political Bureau of CPC Central Committee, President Xi pointed out that while pursuing the path of peaceful development, we cannot sacrifice our core national interests. For the first time, the Chinese leader clarified the dialectics of China’s peaceful development as well as its bottom line. He stressed that China should be good at analyzing the general situation to make the right decisions while “grasping the international trend of peace, development and win-win cooperation, and the domestic trend of prosperity, strength, democracy, cultural progress, and harmony.”

The Paris Climate Conference is held from 30 November to 12 December 2015 aimed
at reaching an inter’l deal to limit greenhouse gas emissions and curtail climate change.

---

Faced with rapid changes in the international situation, China’s diplomatic thinking and practice have been highly innovative, demonstrating distinct Chinese characteristics: In terms of major-country relations, China has proposed a new type of major country relationship featuring “nonconflict, non-confrontation, mutual respect and win-win cooperation”; in terms of country-to-country relations, it follows a path of “upholding dialogue rather than confrontation, and partnership rather than alignment.” China seeks to make friends with as many countries as possible, and forge a network of partnerships covering the whole world and a circle of friends that expands with each passing year (see the chart below). But even as China promotes the establishment of a community of shared destiny for all humankind, it must properly deal with its relations with other major countries, as well as its developing neighbors. In terms of conflicts, China consistently advocates solving disputes through dialogue and disagreements through consultations.

---

China’s partnerships with 74 countries or organizations at the end of 2015

Note: Resource from mfa.gov.cn, xinhuanet.com and people.com.cn, as of 2015.

---

China-Russia relations have been managed at a high level. Russia outnumbers all other countries as the host of President Xi’s visits. Both in 2013 and 2014, President Xi paid visits to Russia. In May and July 2015, he went to Russia twice to attend the event commemorating the 70th anniversary of the victory of Russia’s great patriotic war, and the BRICS Summit and SCO Summit in Ufa. President Putin also visited China in early September 2015 to attend the event commemorating the 70th anniversary of victory in the Chinese People’s War of Resistance Against Japanese Aggression (1937-1945) and the world’s war against fascism. The two leaders have had close communication and frequent meetings. In December, Chinese Prime Minister Li Keqiang and Russia’s Prime Minister Dmitry Medvedev co-chaired the 20th China-Russian regular prime ministerial meeting in Beijing, with over 30 bilateral cooperation documents signed to enrich the mutually beneficial cooperation between the two countries. China and Russia also cooperate closely within the platforms of United Nations, G20, and BRICS. The coordination and communication on international and regional issues have enriched and deepened the China-Russia strategic partnership of coordination.

China has pioneered a new type of major country relationship with the United States. China-US relations in the 21st century and the future of the world will be determined by whether the two countries, as the world’s largest and second-largest economies, can coexist peacefully. In February 2012, when Xi was visiting the United States as Chinese vice-president, he proposed building a new type of major country relationship. This was unprecedented. In November of the same year, the report of the 18th CPC National Congress pointed out that we should “establish a new type of major country relationship featuring long-term, stable and healthy development.” In September 2015, President Xi paid his first state visit to the United States, during which the two countries further removed doubts, focused on cooperation and looked forward to the future. Against the complex backdrop of the United States’ upcoming presidential election and its rebalancing to the Asia-Pacific, both leaderships have stressed the need to further expand cooperation and effectively manage disagreements. As Foreign Minister Wang Yi said, this visit “will lay a solid foundation for the development of China-US relations over the longer term, create more opportunities for China to realize domestic development goals, and set a good example for building new type of international relations.” To build a new type of major country relationship featuring “non-conflict, non-confrontation, mutual respect, and win-win cooperation” has become the basic guiding principle of China-US relations. Special meetings between the two leaders, such as the “no-ties meeting” in Sunnylands in 2013, the Zhongnanhai talks in 2014 and White House talks in 2105, have helped promote a new type of major country relationship between China and the United States. Despite all the twists and turns on the road towards a new type of major country relationship, travelling along this road is an irresistible trend.

The dialogue and cooperation between China and the European Union have been in-depth and extensive. In March 2014, President Xi paid a historic visit to the EU headquarters and proposed establishing a China-EU partnership for peace, growth, reform, and civilization. 2015 marks the 40th anniversary of the establishment of diplomatic ties between China
and the European Union. In late September, President Xi paid a successful state visit to the United Kingdom, signing deals worth 40 billion pounds. During his visit, the United Kingdom expressed the desire to be China’s “best partner in the West.” China-UK relations are now believed to have entered a “golden age.” Subsequently, the German Chancellor Angela Merkel and French President Francois Hollande successively visited China. The intensive meetings and discussions about cooperation among the leaders of China, the United Kingdom, Germany and France have helped to further advance China-EU relations. From late June to early July, Premier Li Keqiang flew to the EU headquarters to attend the 17th China-EU Summit and visited Belgium and France. China and the European Union have made great efforts to align the Belt and Road Initiative with the Europe Development Plan, international production capacity cooperation with the Investment Plan for Europe, and “16+1” cooperation with China-Europe cooperation. For 11 consecutive years, the European Union has been the largest trading partner of China. And for 12 consecutive years, China has been the European Union’s second-largest trading partner. In 2014, bilateral trade exceeded $600 billion. The European Union’s cumulative investment in China has reached nearly $100 billion. In 2014, China’s investment in Europe exceeded Europe’s investment in China for the first time.

The proposal to establish a community of shared destiny for all humankind has made China a shaper of its peripheral diplomacy, which enables it to better safeguard peace and stability in the Asia-Pacific region. China’s peripheral areas have been basically stable, with the regional economy growing rapidly. However, recently, some countries both inside and outside of the region have colluded with one another to make trouble in the South China Sea. Some countries outside the region are interfering in the disputes with a view to provoking conflicts between China and its neighbors so that they can benefit from the troubles. In October 2013, the central government held a symposium on peripheral diplomacy, which comprehensively analyzed China’s peripheral diplomacy and strengthened its top-level design. China’s guideline for its peripheral diplomacy is “being a good neighbor and partner” and it adheres to a policy of “building an amicable, prosperous and secure neighborhood” through amity, sincerity, mutual benefit and inclusiveness. In April 2015, when President Xi went to Indonesia to attend events commemorating the 60th anniversary of the Asian-African Summit and the Bandung Conference, he proposed strengthening Asian-African cooperation and promoting the building of a community of common destiny for all humankind to bring greater benefits to people in Asia, Africa and beyond. China and ASEAN are each other’s opportunities. As a community of common interests and destiny, the two sides are committed to building “diamond years” over the next 10 years, promoting the China-ASEAN Free Trade Zone version 2.0, and discussing and concluding a treaty on goodneighborliness, friendship and cooperation, so as to provide an institutional framework and legal guarantee for the long-lasting peaceful coexistence of both sides. China insists on dealing with the South China Sea issues with a dual track approach—direct negotiations between disputing parties and joint efforts to maintain peace and stability—so that the issues will not affect China-ASEAN relations as a whole. In November of the same year, President Xi visited Vietnam and Singapore, two countries along the 21st-Century Maritime Silk Road, in order to further expand friendly cooperation between China and ASEAN countries.

In October 2015, Chinese Premier Li Keqiang visited South Korea and attended the sixth China-Japan-ROK Summit. The total GDP of China, Japan and South Korea is more than $16 trillion, accounting for over 20 percent of the world’s total. The foreign trade volume of the three countries is nearly $7 trillion, accounting for over 20 percent of the world’s total. The China-Japan-ROK Summit is an important platform to promote Northeast Asia cooperation. However, after the fifth meeting in May 2012, China-Japan and South Korea-Japan relations deteriorated due to the actions and words of the Japanese government. The resumption of the summit after three year will help improve relations, manage disputes, and promote the peace and stability of Northeast Asia. In November 2014, during the East Asia Summit, Premier Li said China stood ready to join hands with countries in the region to build an Asian community of shared interests, shared responsibilities and shared destiny. In November 2015, Premier Li attended the 18th meeting of China-ASEAN “10+1” Summit, the 18th ASEAN “10+3” Summit with China, Japan and ROK, as well as the 10th East Asia Summit, and visited Malaysia. In short, from Central Asia to Southeast Asia, from Northeast Asia to South Asia, the Chinese leaders have sought to build a community of shared destiny for all humankind starting with neighboring countries.

As the largest developing country in the world, China shares a unique relationship with other developing countries. In 2015, the arrangement and plan of China’s diplomacy have given priority to developing countries. 2015 started with the China-CELAC Forum, and ended with the Forum on China-Africa Cooperation. The China-CELAC Forum, Forum on China-Africa Cooperation and China-Arab States Cooperation Forum have become three major platforms for China to build a community of common destiny with developing countries. Together with the Belt and Road Initiative, the three platforms cover most of the developing countries in the world.

In early December 2015, President Xi Jinping paid state visits to Zimbabwe and South Africa, and co-chaired the summit of the Forum on China-Africa Cooperation with the South African President Jacob Zuma in Johannesburg. He delivered a speech titled Open a New Era of China-Africa Win-Win Cooperation and Common Development, which expressed China’s willingness to join hands with Africa to implement 10 major cooperation plans over the next three years. President Xi presided over the adoption of the Declaration of the Johannesburg Summit of the Forum on China-Africa Cooperation and the Johannesburg Action Plan (2016-2018) of the

Forum on China-Africa Cooperation and gave a closing speech, in which he stressed that China’s policy toward African countries is one of sincerity, real results, affinity and good faith, and it upholds friendship and the right way to achieve interests. Xi said China will continue to join hands with African countries to make even greater progress and realize the common development of China and Africa. Despite all the readjustment and evolution of the international pattern, the brotherhood of equality, mutual trust and mutual support between China and Africa remains unchanged. Despite the ups and downs of the economic situation, the fundamental purpose of win-win cooperation and common development between China and Africa remain unchanged. Despite all the changes of the times and society, the coordination spirit of mutual understanding and common progress between China and Africa remains unchanged. Despite all the possible threats and challenges, the firm will to share weal and woe between China and Africa remains unchanged. In December 2015, the Chinese government issued the second document about China’s Africa policy, which comprehensively explained the new ideas, initiatives and measures of China. After 15 years of efforts, the trade volume between China and Africa has jumped from $10 billion to $220 billion, and China’s investment in Africa has soared from $500 million to nearly $30 billion; over 3,000 Chinese enterprises have chosen to invest and run business in the African continent. China has won the trust of African countries through sincere cooperation. The mutually beneficial cooperation between China and African countries has witnessed remarkable achievements, effectively responding to some of the Western media which have tried hard to discredit China’s role in Africa.

Conclusion

Under the strong leadership of the CPC Central Committee with Xi Jinping as general secretary, China is vigorously advancing the strategic deployment of the Four Comprehensives—to comprehensively build a moderately prosperous society, comprehensively deepen reform, comprehensively govern the nation according to law, and comprehensively govern the Party strictly—and making unremitting efforts to establish a well-off society in an all-round manner and realize the first centenary goal of building of a moderately prosperous society by 2020. The major-country diplomacy with Chinese characteristics embodies the great traditions of China with an innovative and pioneering spirit, and it has made visible and concrete achievements. The community of shared destiny for all humankind advocated by President Xi vividly encapsulates China’s global vision. As another major idea on international relations after the “new type of international relations,” it transcends the zero-sum game mentality which has prevailed in historical hegemony-seeking between big powers. When it comes to international and regional hotspot issues, China actively promotes peace and dialogue, shoulders its due responsibilities, and upholds fairness and justice. To actions that violate rules governing international relations and the spirit of the UN Charter, China dares to say no, which is also a demonstration of its sense of responsibility. Living in the same global village, the human race has witnessed more and more common challenges, and its destiny should be considered with a global view. But the world is very diverse and the future should be built not only upon the idea of “seeking agreement,” but also upon “allowing differences.”

2016 marks the first year of China’s 13th Five-Year Plan (2016-2020). China is moving from being a big country to a strong country. With the globalization of China’s interests, the challenges it faces are also globalized. Therefore, China must be good at creating opportunities in a smart way, uphold trust and good-neighborliness, highlight its priorities, and make steady and concrete progress. Guided by the principle of building a community of common destiny for all humankind, Chinese diplomacy promises to become even more fruitful and outstanding.

---

Ruan Zongze is Senior Research Fellow and Executive Vice President of China Institute of International Studies.

Čínský byznys na vlastní kůži

Robert Břešťan, Reportér magazín, 14. února 2016

Z četby internetových serverů a z televize se zdá, jako by v česko-čínských obchodních vztazích právě probíhal velký skok vpřed. Čeští politici si v Pekingu či Šanghaji podávají dveře, radují se z náhle obnovených skvělých kontaktů a doufají v nové velké čínské investice. Při bližším pohledu to však s čínským boomem v Česku není zdaleka tak horké. Alespoň zatím.

Hlavní vyslanci čínského byznysu v České republice se s nadsázkou řečeno jmenují kuře kung-pao, křehká kachna, rýžové nudle – a pak Jaroslav Tvrdík. Čínskou restauraci lze totiž najít na kaž­dém rohu, včetně českých maloměst. A Jaroslav Tvrdík je nepřehlédnutelnou postavou „globálního oteplování“ v česko-čínských vztazích.

Navzdory velkým slovům zůstává nejviditelnější stopou čínského podnikání v Česku právě oblast pohostinství a obchodu. Čerstvě ještě přibyly počínštěné dresy fotbalistů pražské Slavie – ovšem i tato investice je spojena s Jaroslavem Tvrdíkem. Ale jiné sektory? „Čínský kapitál aktuálně evidujeme jen u 41 firem, které podnikají v oblasti zpracovatelského průmyslu,“ říká analytička společnosti Bisnode Petra Štěpánová. Což není mnoho.

Celková statistika hovoří jasně: čínský kapitál se zatím v Česku zhmotnil pouze v 0,36 % všech zahraničních investic. „Z pohledu celkových čínských investic ve světě je Česká republika pro Čínu takřka pod rozlišovací úrovní,“ uvádí Karel Havlíček, šéf Asociace malých a středních podniků. V České republice však čínské investice poutají velkou pozornost – patrně větší, než jim z hlediska objemu přísluší. I když je spravedlivé říci, že v poslední době se opravdu zvýšily.

O čínskou přízeň dnes stojí ledaskdo: Británie, jejíž královna Alžběta II. loni v Buckinghamském paláci hostila čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, i český prezident Zeman, který se už od loňského září  těší na to, že jeho čínský protějšek „snad v prvním čtvrtletí 2016“ dorazí do Prahy.

Ačkoli čínská ekonomika v poslední době nešlape takovým tempem jako dříve a čínská burza se v lednu propadla na své čtrnáctiměsíční minimum, je pravděpodobné, že čínská chuť investovat bude trvat i nadále. Změnit by se to mohlo, jen kdyby do země přišla nějaká opravdu velká krize.

„Budoucí čínské investice se odhadují obtížně. Ale je možné použít analogii,“ říká generální ředitel CzechInvestu Karel Kučera. „Zhruba před dvaceti lety nás objevili Japonci a japonské společnosti tu proinvestovaly 120 miliard korun. Sedm osm let poté nás objevily jihokorejské firmy a proinvestovaly tu 76 miliard. Takže doufáme, že se nám podaří zopakovat tento příběh i s Čínou.“

Učte se čínsky!

„Pokud čeští politici mluví o tom, jak nás má teď Čína ráda, říkají nesmysly. V Číně místy nevědí ani to, kde leží Francie, natož Česko, a už vůbec ne některé jeho kraje,“ říká Tomáš Hülle, prezident Czech China Entrepre­neurs Forum a generální ředitel společnosti zaměřené na investiční bankovnictví First Eastern. „Každý Číňan je ryzí pragmatik. Nepůjde do byznysu, jemuž nevěří. Kvůli České republice podle mne nebudou čínské politické elity nijak aktivně lobbovat,“ doplňuje muž, který se Číně intenzivně věnuje čtyři roky a respekt k čínským partnerům projevuje podle svých slov i tím, že bere pravidelné lekce čínštiny. A i podle šéfa Asociace malých a středních podniků Karla Havlíčka platí, že „kdo nebude z příští manažerské generace znát čínsky, bude hrát druhou ligu“. „Chceme-li uspět v byznysu s Čínou, potom je třeba především pochopit jejich filozofii a mentalitu. Jednou z cest je začít studovat čínštinu.“

Příklad Jaroslava Tvrdíka, minimálně zatím, ukazuje, že to jde i bez schopnosti mluvit plynně čínsky. „Myslím, že je skutečně jediný, kdo tady Čínu umí. To, co za posledních pět let bez znalostí čínštiny a bez vládního mandátu dokázal udělat s čínskými vztahy, to je gigantická práce,“ říká Michal Zahradníček, podnikatel a spolumajitel firem Mikenopa a PrimeCell Therapeutics, o jehož byznysu s Čínou ještě bude řeč.

Jaroslav Tvrdík je kvůli svému působení v politice i v čele Českých aerolinií rozporuplná postava, jeho podíl na vstupu čínských investorů do země však zpochybňuje málokdo. Pochvaly se Tvrdíkovi dostává i z nejvyšších politických  míst. „Jaroslav Tvrdík se na vztahy s Čínou soustředil dlouhodobě, trpělivě na nich pracoval v době, kdy to nebylo ani populární, ani podporované ze strany vlády,“ nechal se slyšet premiér Bohuslav Sobotka. „V okamžiku, kdy jsme se na vládní úrovni rozhodli vztahy s Čínou zlepšit, se tato systematická práce projevila razantním zvýšením obchodu, nárůstem turistiky i čínských investic,“ dodal premiér v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

O Tvrdíkovi jen dobře

Firmy, které zde s Tvrdíkovým přičiněním nakoupila čínská polostátní investiční společnost CEFC, přitom zdaleka nejsou typickými investicemi, jaké Číňany obvykle zajímají. Fotbalový klub, podíl v médiích, domy na prestižní adrese, pivovary – to vše jsou patrně víc symboly než promyšlené investice.

„Nemovitosti ještě chápu, ty se dají vždy dobře prodat. Investice do Travel Service a do jisté míry i do klubu Slavia jistý smysl dává, ale média ani pivovary do obvyklých čínských obchodů moc nezapadají,“ říká Tomáš Hülle.  „Na druhé straně věřím tomu, co říká Jiří Šimáně, že se prodej (podílu v jeho Travel Service, pozn. red.) dojednal za třicet minut. Sám jsem zažil podobně rychlá rozhodnutí u velkých projektů, ta ale přicházejí právě až v okamžiku, kdy je mezi partnery nastolena vzájemná důvěra,“ doplňuje.

To se v případě Jaroslava Tvrdíka, šéfa Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, zjevně povedlo dokonale. „Je za tím poměrně dlouhý vývoj, kdy si Jaroslav Tvrdík budoval v Číně vztahy, připravoval si pozici, platil drahé obědy a večeře, seznamoval se s lidmi,“ přikyvuje Hülle.

O zatím neochvějné pozici Jaroslava Tvrdíka ve vztahu k byznysovým možnostem v Číně i čínským investicím v Česku svědčí i skutečnost, že si to s ním nikdo z oboru nechce veřejně rozházet. Anonymně o něm hovoří dokonce i ti, kdo ho vlastně chválí. „Vůči Tvrdíkovi panuje všeobecná animozita, ale faktem je, že je to on, kdo teď vede. Má přístup k politikům i velkým hráčům byznysu, což v Číně funguje. Tím se dobře prodává a nejde mu upřít, že je extrémně pracovitý a ambiciózní,“ říká jeden z účastníků již tradičního Čínského investičního fóra, několikadenního pompézního setkání, jež se odehrává v reprezentačních prostorách Pražského hradu a je rájem lobbistů všeho druhu. Další přítomný na fóru je o něco více kritický. „Existuje tu i něco jako Tvrdíkova bublina. Podívejte se tady na to Čínské investiční fórum. Sedí tam 700 Číňanů, z nichž 95 procent neumí anglicky a nemají tu k jednání žádné protějšky. Ale vypadá to navenek úžasně.“

Podobné akce však mají Číňané rádi. Potrpí si na ceremonie, uhlazenost, formality, unikátnost, historii, vše, co je drahé a vzácné či to tak alespoň vypadá. Fotky s těmi správnými lidmi ze špiček čínské politiky a čínského politbyra ostatně nesmějí chybět v pracovně žádného českého byznysmena, který bere obchod s Čínou vážně.

„Nadšení, které tu kolem Číny panuje, je dnes primárně politické. Jaroslav Tvrdík je ze své podstaty politik a dělá věci politicky a pro politiku,“ říká – opět anonymně – další z lidí, kteří situaci sledují. Z hlediska výsledku jde však o fungující postup: politiku a byznys totiž v případě Číny nelze oddělit.

Příklad lze najít třeba ve středočeském Nymburku. Celkem obyčejnou halu u tamního nákladového nádraží ozvláštňují tři vlajky: modrá euro­unijní, rudá čínská a trojbarevná česká. Uvnitř stojí u několika výrobních pásů dělníci v modrých mundúrech a krok za krokem kompletují ploché televize značky Changhong. Aniž to možná řada z nich tuší, jsou tito čeští občané zaměstnanci Čínské lidové republiky. Firma totiž patří zhruba z poloviny čínskému státu. „Ale jsme v Česku, platí tu české zákony a jako zaměstnanec čínského státu se necítím,“ říká manažer firmy Martin Kroupa. O stupeň nad ním je už jen čínský manažer Yongping Lian, který si pro zjednodušení komunikace a s odkazem na prvního českého prezidenta začal říkat Václav. „Ze začátku bylo patrné, že přichází z úplně jiného kulturního prostředí, ale hodně se poevropštil, žije v Praze, má tu rodinu,“ říká Kroupa. „Nevidím moc rozdíl v tom, jestli je šéf Číňan, nebo Němec. Jde o to, jaké má vize a jaké má manažerské dovednosti,“ dodává. Changhongu se v Česku daří, aktuálně vede jednání o možnosti, že by u Nymburka vzniklo nové vývojové centrum nejen pro televize, ale i pro další elektroniku čínské značky.

Samozřejmě platí, že čínské aktivity nediktuje pouze politika. „Podpora politika je nezbytnou součástí finalizace kontraktu. Ale nesmí se při tom zapomínat, že Číňanům jde o zisk, tak jako každému jinému,“ upozorňuje v obecné rovině na čínský pragmatismus Tomáš Pala, který stál u vzniku Čínského investičního fóra, působil i jako poradce CzechInvestu pro Čínu a nyní je výkonným ředitelem Governance Institute.

Na druhé straně však také obecně platí, že pokud někdo v Číně zbohatne, nestane se tak bez požehnání komunistické strany. Z toho rovněž plyne, že velké zahraniční investice se neobejdou bez politické podpory z nejvyšších míst. Většina velkých čínských investic má totiž základ ve státním či polostátním kapitálu, jakkoli je někdy poměrně obtížné se v přesném původu peněz vyznat.  Tak je to ostatně i s Tvrdíkovým CEFC. Firma, jež oficiálně uvádí obrat srovnatelný s rozpočtem České republiky, má podle dostupných, byť poměrně kusých informací blízko k čínské armádě a vojenskému zpravodajství. Což zároveň nijak nezabránilo tomu, aby šéfa společnosti Jie Ťien-minga český prezident Zeman jmenoval svým poradcem.

Jaroslav Tvrdík se rozhovorům s médii vyhýbá. Magazín Reportér ho o rozhovor požádal – on odpověděl prostřednictvím SMS, že je zrovna v Číně. Dotazy si vyžádal e-mailem, ale do uzávěrky vydání tohoto čísla Reportéru odpovědi navzdory urgencím nedorazily.

---

 

Objem čínského kapitálu v českých firmách

* Objem čínských investic v Česku je ve skutečnosti mnohem větší. Problém je (a platí to obecně pro všechny zahraniční vlastníky), že na základě veřejně dostupných zdrojů není možné dohledat národnost vlastníka. Jedinou orientaci poskytuje adresa v obchodním rejstříku. Právě výrazný pokles čínského kapitálu v České republice mezi lety 2012—2013 má tento technický důvod: v té době vlastník firmy Textonnia Czech, spol. s r. o., se základním kapitálem 1,3 mld. Kč převedl svou firmu z Číny na Britské Panenské ostrovy. Tím oficiálně přestala být čínskou, i když čínskou de facto nadále zůstává.

* K 10. 9. 2015, jen přímé majetkové účasti zapsané v obchodním rejstříku nebo výroční zprávě. Zdroj: Bisnode.

---

 

Malé české ryby

Jisté je, že svou současnou kariéru a pozici jediného člena představenstva CEFC pro Evropu si Tvrdík odpracoval. Platí ale i to, že na čínské poměry jsou velkolepě představené investice do fotbalu, médií a pivovarů, v součtu kolem deseti miliard korun, pouze drobné.

Číňané totiž ve světě obvykle cílí na mnohem větší ryby. Na velké infrastrukturní projekty, energetiku a ideálně na stavby zajištěné vládními zárukami. Optimální hranice se pohybuje kolem sumy 100 milionů eur a takových zakázek je v České republice z důvodů velikosti země prostě málo. „V Česku není moc projektů, které by velké čínské investice zajímaly. Časem možná stavby silnic, třeba plavebního kanálu, případně energetické infrastruktury. Jinak tu není moc co kupovat. Firem s nadnárodním přesahem zde není opravdu mnoho,“ říká podnikatel Michal Zahradníček, který spolupracuje s čínským partnerem. „V případu Číny platí, že je zásadní, aby tu svůj otisk udělalo nějaké „big animal“, bez toho sem z Číny nepřijde ani menší a střední byznys, který většinou u států podobných Číně následuje ten velký až ve druhé vlně… Na druhé straně, každý byznys začíná jako malý, v pomyslné garáži. Teoreticky může jít o cestu, jak si osahat zdejší terén. Faktem je, že Číňané dělají obchody takzvaně na obličej, musí k vám mít důvěru, skamarádit se. Je to velmi osobní záležitost.“

Tomáš Pala nabízí čerstvou zkušenost ze setkání s investory v čínské provincii Liao-ning. Největší zájem byl prý o oblast automobilového a těžkého průmyslu a o možnosti akvizic českých společností. „Obecně lze říct, že čínská strana má zájem o fungující průmyslové podniky. Neustále se zvyšující zájem zaznamenáváme i v oblastech investic do nemovitostí a služeb,“ doplňuje Pala.

Ve světlou budoucnost spojenou s Čínou a jejími penězi věří nyní v Česku kdekdo. „Chceme zpropagovat Českou republiku jako možnou bránu Číny do střední a východní Evropy. Byli bychom rádi, aby v Praze vzniklo finanční centrum čínských investorů,“ říká například premiér Bohuslav Sobotka, který je v kontaktech s Čínou velmi aktivní. V pročínském přístupu si dobře rozumí s prezidentem Milošem Zemanem, jakkoli se v jiných věcech kritizují. „Mým snem by bylo, aby se Čína podílela na výstavbě kanálu Dunaj–Odra–Labe,“ zamyslel se prezident při jedné ze svých návštěv Číny v souvislosti se svým dlouhodobě prosazovaným projektem.

Nenápadně, ale skutečně

Řadu lidí z každodenního světa obchodu ale dění v Praze nechává chladnými. Skutečný česko-čínský byznys se často odehrává úplně někde jinde. „Moc jsem ty poslední čínské investice v Česku neřešil. Kdyby to samé koupili Američané nebo Němci, tak by se to jen zmínilo. Věnovalo se tomu víc pozornosti jen kvůli tomu, že jsou to Číňané, kteří jsou v tom na začátku,“ říká ředitel české části nadnárodní společnosti SaarGummi Jan Tichý. Jím řízená nenápadná firma z východočeského Červeného Kostelce je lídrem svého oboru – gumárenství, vyrábí těsnění do aut pro řadu světových automobilek.

Čínská investiční skupina CQLT (patří pod čínskou obdobu někdejšího českého Fondu národního majetku) koupila nadnárodní skupinu SaarGummi už v roce 2011. Pro Jana Tichého to prý byla úleva. „Přínos spočívá v tom, že SaarGummi potřebovala získat finanční stabilitu, aby se znovu začala rozvíjet. A Čína má hodně, někdy možná až příliš volných finančních prostředků, které potřebuje zainvestovat,“ říká Tichý.

Do operativního řízení podniků v Evropě podle něj Číňané nemluví. České části společnosti by ostatně asi nebylo co vytknout. Už nyní má nasmlouvanou většinu zakázek na tři roky dopředu, v roce 2018 počítá s tržbami ve výši  čtyř miliard korun a plánuje další rozvoj.

„Naše zkušenosti s čínskými investory jsou pozitivní. Jsme takový celkem zářný příklad, že i bez změny firemní kultury můžeme vzájemně dobře spolupracovat,“ říká Jan Tichý.

Na spolupráci s čínským kapitálem i know-how sází i Michal Zahradníček. O jeho projektu nebyly natočeny speciální televizní pořady, přesto doufá v globální úspěch.

Michalu Zahradníčkovi v podnikání v oblasti biomedicíny výrazně pomohlo rozhodnutí, které udělala těsně před svým koncem Topolánkova vláda. Ta již nechtěla dále podporovat Tkáňovou banku při brněnské fakultní nemocnici a místo toho rozhodla, že stát vstoupí jako menšinový akcionář do Národního tkáňového centra a Centra buněčné terapie a diagnostiky, dvou subjektů vlastněných firmou PrimeCell. Ta pak obě centra i za vydatné pomoci veřejných dotací dobudovala.

Spolu s čínsko-americkým podnikatelem Chauncey Sheyem – dolarovým miliardářem, špičkou v oblasti venture kapitálu a mužem, který zbohatl i díky své investici do čínského internetového obchodu Alibaba – založil Zahradníčkův český PrimeCell (čerstvě i s podílem skupiny Penta) společný podnik. Čtvrtinu drží Češi a 75 procent byznysmen Chauncey Shey a jeho firma SCL. Respektive – mělo by to tak být. „Podnik jsme založili v Česku, ale pořád se nám nedaří zapsat oněch 75 procent do obchodního rejstříku. Vyměnili jsme si snad sto e-mailů, ale pořád je problém hlavně s uznáním výpisu z rejstříku trestů čínských statutárních orgánů v Česku,“ říká Zahradníček.

Cílem společné firmy je vyrábět klinicky schválený léčivý přípravek obsahující buňky tkáně pupečníku. „Jedná se o léčivý přípravek, který musí mít stále stejné vlastnosti, registruje se jako léčivo. Jeho využití je jako pomocná či výchozí látka u konkrétních klinických studií a výzkumů, kterých jsou dnes stovky,“ vysvětluje Zahradníček.

Zatímco čínský partner SCL projekt prakticky kompletně financuje, česká strana má na starosti řízení projektu a především získání klinických zkoušek platných v celé  Evropské unii. I když má projekt globální cíle, Zahradníček připouští, že z hlediska čínských zájmů a zahraničních investic je vlastně (alespoň v této fázi) zanedbatelný. Je to dáno i osobou investora. „Chauncey Shey má sice čínský pas, ale je to muž byznysu ze Silicon Valley, je to více Američan a za bohatství nevděčí straně. I to je z hlediska čínských investic v zahraničí poněkud netypické,“ říká Zahradníček.

* K 10. 9. 2015, jen přímé majetkové účasti zapsané v obchodním rejstříku nebo výroční zprávě. Zdroj: Bisnode.

---

 

Hedvábná stezka. I přes Česko?

Česko se v poslední době snaží za­ujmout Čínu vedle politické vstřícnosti i svou polohou v centru Evropy. Když už nedokáže nabídnout velké investiční projekty, rádo by se stalo alespoň základnou pro další expanzi Číny směrem dále na Západ. „Třeba nabídka na odkup italských elektráren by se samotným Číňanům dělala hůře. Ve spolupráci s českými partnery, tedy firmou z Evropské unie,  by to bylo o dost jednodušší,“ dává příklad Michal Zahradníček.

Takovým partnerem je například EPH miliardáře Daniela Křetínského. Prostřednictvím své investice ve skupině J&T v ní už Číňané také figurují – opět „Tvrdíkova“ CEFC.

Pomoct může i to, že jedna pravidelná linka z Pekingu do Prahy a zpět již létá a letos by měla přibýt druhá na trase Šanghaj–Praha. „V letecké dopravě to často funguje na principu sněhové koule, tedy, že jedna nová linka umožní otevřít nové linky. Rozhýbá to konkurenci, umožní to lépe organizovat navazující lety,“ říká generální ředitel Řízení letového provozu Jan Klas. Letecká linka „kamsi doprostřed Evropy“ zapadá do čínského plánu na vybudování nové hedvábné stezky – jakési obdoby starověké a středověké obchodní stezky z Dálného východu do Evropy. Marketingové sousloví „hedvábná stezka“ teď Čína doslova tlačí do celého světa.

„Obsahem má být nejen vyšší propojenost západních regionů Číny směrem do Evropy, ale usnadnění obchodu a s tím související certifikace, celní procedury… Zahrnuje to prakticky všechny sektory – letectví, logistiku, infrastrukturu, IT, finančnictví, tradiční čínskou medicínu,“ vysvětluje vedoucí ekonomického úseku českého velvyslanectví v Číně Klára Jurčová.

Čínská vláda zahrnuje podporu čínských investic v zahraničí do pětiletých politických plánů. „Jedná se například o politiku Go Global či aktuální One Belt One Road (Jeden pás, jedna cesta), tedy právě jakési znovuotevření hedvábné stezky,“ říká Tomáš Pala.

Na přítomnost čínského byznysu si tak v Evropě i v Česku budeme muset zvyknout. Není však – zatím jen pomalu rostoucí – ekonomický vliv Číny v Česku bezpečnostní riziko? Před čínskými zájmy varují tuzemské tajné služby, lidé z byznysu vidí věci pragmaticky. „Proč bych si měl myslet, že když tu bude vše pod taktovkou Ameriky nebo Německa, že tu nebude bezpečnostní riziko? Rozumný mix několika velkých světových hráčů, s nimiž se my menší musíme naučit žít, je pro svět myslím dobrý,“ říká Jan Tichý, manažer černokosteleckého podniku vlastněného Číňany.

---

Robert Břešťan

Autor je novinář, pracoval mimo jiné v BBC, HN a Ekonomu. Nyní je šéfredaktorem webu HlídacíPes.org – projekt Ústavu nezávislé žurnalistiky.

Originální článek naleznete na: http://reportermagazin.cz/cinsky-byznys-na-vlastni-kuzi/